Aktuality o digitalizaci českých filmů

UDĚLENÍ CETIFIKÁTU METODĚ DIGITÁLNĚ RESTAUROVANÉHO AUTORIZÁTU – DRA

CERTIFIKÁT DRA + PROHLÁŠENÍ – pdf

CERTIFIKAT-DRA-+-PROHLASENI-1CERTIFIKAT-DRA-+-PROHLASENI-2

 

 

 

 

 

 

 

 


Prohlášení

Česká společnost pro jakost, z.s. – Certifikační orgán pro certifikaci systémů managementu a produktů se sídlem Novotného lávka 200/5, Staré Město, 110 00 Praha, IČ: 00417955 prohlašuje, že dle Doporučení Rady pro výzkum, vývoj a inovace k certifikaci metodik, které navazuje na zákon č.130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů je oprávněna poskytovat službu provádění nezávislých posudků předkládaných metodik a v případě kladného doporučení vystavit na danou metodiku certifikát.
Doporučení stanovuje, že „podmínkou uznání výsledku „certifikovaná metodika“ poskytovatelem je: udělení mezinárodně uznávané certifikace (akreditace) u příslušného odborného certifikačního (akreditačního) orgánu, a to subjektem, který je oprávněn tyto certifikace udělovat, tzn., že byl akreditován u Českého institutu pro akreditaci, o.p.s., případně zahraničním subjektem s obdobnou akreditací nebo je k tomu výslovně zmocněn obecně závazným právním předpisem.
Prohlašujeme, že jsme držiteli platného Osvědčení o akreditaci č. 97/2016 a č. 321/2016 pro certifikaci systémů managementu a produktů.
V Praze dne 5. 8. 2016

Ing. Eliška Michálková
vedoucí střediska certifikace systémů managementu a produktů
ČESKÁ SPOLEČNOST PRO JAKOST, z.s. 110 00 PRAHA 1 Novotného lávka 5

ČESKÁ PREMIÉRA FILMU ZRESTAUROVANÉHO METODOU DRA

MFF OSTRAVA KAMERA OKO   LOGO 7 KAMERA OKO

FAMU          FAMU_logo MALE

MINISTERSTVO KULTURY    bar.ces.poz

ASOCIACE ČESKÝCH KAMERAMANŮ    AČK

Dne 1. října 2015 proběhla v Malém a Velkém sále Kina Lucerna v Praze tisková konference Mezinárodního filmového festivalu Kamera OKO Ostrava, prezentace Metody digitalizace národního filmového fondu DRA, digitálně restaurovaného autorizátu a česká premiéra prvního filmu digitálně restaurovaného metodou DRA – Kamenný most, režiséra Tomáše Vorla.

Programová ředitelka festivalu Anna Kopecká seznámila přítomné s vítězi letošního 7. ročníku Kamery OKO.

Následovala power-pointová prezentace doplněná o ukázky ze vzorkování DRA výzkumu NAKI vedeného na Akademii múzických umění v Praze. Řečníci Jaromír Šofr a Marek Jícha, oba řešitelé projektu NAKI, představili Metodu DRA, její výhody spojené s dohledem autorů nad digitalizací a výraznou finanční úsporností této metody. Rovněž upozornili na fakt, že neautorizované digitalizace vedou v otřesným výsledkům, které jsou dehonestující pro autory filmů a podvodné vůči divákům a celkově finančně ztrátové. Byl uveden příklad neautorizované digitalizace filmu Rozmarné léto, provedené NFA bez účasti a vědomí autorů filmu a promítané v kinodistribuci z nosičů DCP. Po stížnostech diváků byly tyto digitalizáty staženy z distribuce, čímž vznikla finanční ztráta jak NFA, tak samotným autorům filmu.

LUCERNA-2w500 LUCERNA-4w500 LUCERNA-5w500 LUCERNA-6w500 LUCERNA-7w500 LUCERNA-8w500 LUCERNA-9w500 LUCERNA-10w500

Byly předvedeny ukázky z řádných digitalizací a spolupráce digitálních restaurátorů s expertní skupinou na vzorkování filmů Holubice Františka Vláčila, Radúz a Mahulena Petra Weigla, Láska, vzdor a smrt Evy Bergerové a Rozmarné léto Jiřího Menzela. Byl rovněž předveden důkaz o platnosti metody porovnáním práce tří nezávislých restaurátorů a jejich experních skupin, které ve společné projekci vykazovaly až 85% shodu ve výsledném vzhledu obrazu potrvzeném a autorizovaném kameramanem filmu Jaromírem Šofrem, který při restaurování nebyl přítomen.

DRA je po světové premiéře filmu Kamenný most, restaurovaného metodou DRA na Mezinárodním filmovém festivalu Manaki Brothers v Makedonii dne 26.9. 2015, za přítomnosti prezidenta IMAGO pana Nigela Walterse a po uvedení v jeho české premiéře 1.10. 2015 v Kině Lucerna v Praze realitou, se kterou je potřeba počítat, jako s efektivní metodou řešící etické, autorsko-právní i finanční problémy spojené s digitalizací českých filmů zlatého filmového fondu.

SVĚTOVÁ PREMIÉRA PRVNÍHO ČESKÉHO RESTAUROVANÉHO FILMU METODOU DRA

Laureát Mezinárodního filmového festivalu kameramanské práce “Manaki Brothers” na ocenění za celoživotní kameramanské dílo,Jaromír Šofr spolu s prezidentem Asociace českých kameramanů Markem Jíchou provedli Masterclass se zaměřením na Českou kameramanskou školu.

BITOLA-PRESENTATION500 MAREK-A-JAROMIR-V-BITOLE1500 SCREENING11500 SCREENING21500

Předvedli také prezentaci nové metody digitalizace a restaurování pod kontrolou kameramanů – restaurátorů v powerpointové prezentaci DRA – NAKI, která byla moderována prezidentem IMAGO panem Nigelem Waltersem. „Manaki Brothers“ – mezinárodní filmový festival je místem, kde proběhla světová premiéra prvního českého filmu Kamenný most, režiséra Tomáše Vorla, digitálně restaurovaného právě Metodou DRA – Digitálně Restaurovaný Autorizát. To se odehrálo dnes (26. října 2015), dvacet let po prvním uvedení filmu v Praze.

TISKOVÁ ZPRÁVA NAKI ŘÍJEN 2015 BITOLA

                                                                         FAMU     AČK                                                                              manaki

TISKOVÁ ZPRÁVA

Dne 27. října 2015 byl oceněn český kameraman Jaromír Šofr na Mezinárodním filmovém festivalu Manaki Brothers v Bitole v Makedonii prestižní Cenou za celoživotní dílo Zlatá kamera ‚Golden Camera 300 for Lifetime Achievement‘. Cenu převzal z rukou prezidenta evropské federace kameramanských asociací IMAGO pana Nigela Walterse. Festival Manaki Brothers je nejstarším filmovým festivalem zabývajícím se kameramanskou tvorbou. Bratři Manakiové, byli průkopníky kinematografie v Makedonii v jejích úplných začátcích podobně jako u nás osoba Jana Kříženeckého, který vlastnil první kameru zakoupenou od bratří Lumiérů z Paříže. Společně s festivaly CameraImage v Polsku a Kamera OKO v České republice tak tvoří trojici uznávaných festivalů, kde mohou kameramani a režiséři porovnávat výsledky své tvůrčí práce s ohledem na tvorbu vizuální části filmového díla. Tuto prestižní cenu obdržel na Manaki Brothers zatím jediný český kameraman Miroslav Ondříček v roce 2001. Jaromír Šofr je druhým českým kameramanem těšícím se z tohoto velkého profesního uznání.

Součástí návštěvy filmového festivalu byl také workshop o České kameramanské škole, který byl doplněn prezentací výsledků výzkumného projektu NAKI vedeného na Akademii múzických uměni v Praze prof. Markem Jíchou. Jícha spolu se Šofrem za účasti a moderování prezidenta IMAGO pana Nigela Walterse přednesli v Bitole prezentaci o Metodě DRA – Digitálně restaurovaného autorizátu. Jde o nově vzniklou metodu digitalizace filmů národního filmového fondu za účasti experů nominovaných profesními asociacemi. Metoda vedoucí ke kvalitní digitalizaci filmů kontrolované autory filmového obrazu, zvuku a režie odstraňuje etický problém vzniku nových nevyžádaných verzí filmů, vytvořené neodborníky bez vědomí autorů, které poškozují dobré jmého filmů a porušují tak autorský zákon. Rovněž v rámci tohoto festivalu byl promítnut ve světové premiéře digitálně zrestaurovaný film Kamenný most, řežiséra Tomáše Vorla. Restaurování tohoto filmu probíhalo v produkci Vorelfilmu za podpory Nadace české bijáky s využitím poznatků a výsledků vzorkování výzkumného programu NAKI. Došlo tak k ověření Metody DRA, která je předmětem výzkumu na AMU a která je právě dokončena a připravena k certifikačnímu řízení. Akademie múzických umění právě otevírá poloprovoz specializovaného digitálního pracoviště pro poradenství a analýzy starých filmových archválií: Laboratoř CPA – Centrum poradenství a analytických služeb při Kabinetu obrazové techniky katedry kamery FAMU.

Kameramani tak plní úkol, který jim zadalo Ministerstvo kultury České republiky, které tento výzkumný projekt financuje částkou 52 mil. korun.

Jaromír Šofr: „Dílo je dílo, avšak zde projevený zájem o naši metodiku restaurování, která je schopna dílo navzdory času zachovat v obrazově nezměněné podobě, byl mi nadstavbou dosaženého uznání“.

Marek Jícha:  „Je pro mne velkou ctí, být tak blízko u velikého úspěchu české kinematografie a osobního ocenění mého přítele a profesního kolegy. Jaromír Šofr je jednou z největších osobností českého filmu. Teprve v zahraničí si to člověk naplno uvědomí. Úcta a ocenění přínosu českých kameramanů pro světovou kinematografii je tu přítomno všude kolem nás, což je velmi zavazující a přináší to pocit nesmírné odpovědnosti“.

Nigel Walters: „IMAGO s nadějí očekává, že Češi přinesou DRA prezentaci na další jednání naší organizace do Jeruzaléma. To jsme si ujednali v Řecku na jednání v Delfách, kde Valná hromada IMAGO dala Čechům úkol pracovat na DRA doma a přinést výsledky k posouzení“.

OBRAZEK1w       OBRAZEK2w

OBRAZEK3w       OBRAZEK4w

Nigel Walters, prezident IMAGO, předává Cenu ‚Golden Camera 300 for Lifetime Achievement‘ kameramanovi jaromíru Šofrovi.

Kontakt pro novináře:

prof. MgA. Marek Jícha

vedoucí řešitelského týmu projektu NAKI č. DF13P01OVV006
tel: +420 723437344
email: HYPERLINK „mailto:monika.bartlova@bisonrose.cz“lampafilm@gmail.com

www.research-dra.com

20.9.2015 – TISKOVÁ ZPRÁVA A POZVÁNKA

loga

 

 

NA TISKOVOU KONFERENCI A PREZENTACI PRŮBĚŽNÝCH VÝSLEDKŮ PROJEKTU NAKI ŘEŠENÉHO NA AKADEMII MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE
a
TISKOVOU KONFERENCI MEZINÁRODNÍHO FILMOVÉHO FESTIVALU OSTRAVA KAMERA OKO
spojenou s
PROJEKCÍ PRVNÍHO FILMU ZDIGITALIZOVANÉHO PODLE DIGITALIZAČNÍ METODY DRA

Řešitelé výzkumného projektu probíhajícího na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze oznamují, že dne 1. října 2015 zahajuje poloprovoz laboratoř Centra poradenství a analytických služeb – CPA, kterou AMU jako odborné pracoviště vybudovala v rámci Kabinetu obrazové techniky KOT, který se podílí na řešení projektu NAKI č.: DF13P01OVV006 programu aplikovaného výzkumu národní kulturní identity (NAKI). Tento projekt vznikl v roce 2013 spoluprací s Národním filmovým archivem v Praze. Cílem projektu je vypracovat metodiky digitalizace národního filmového fondu a vybudovat v Praze nezávislé odborné kontrolní a poradenské pracoviště. Pětiletý projekt NAKI s rozpočtem 52 miliónů korun je důstojným příspěvkem Ministerstva kultury České republiky k řešení aktuálních problémů v oblasti digitalizace audiovizuálních děl. Laboratoř CPA bude na nezávislé akademické půdě sloužit jako kalibrované a certifikované pracoviště, které umožní porovnávat kvalitu filmových digitalizátů a rovněž provádět vzorkování a analýzy dochovaných filmových archiválií.

Laboratoř disponuje
unikátním zařízením, zejména vodou chlazeným filmovým projektorem KINOTON, který umožňuje promítat nitrátní archiválie, negativy a pozitivní kopie ve formátech 16mm i 35mm, a zároveň je vybavena 4K digitálním kalibrovaným projektorem BARCO a inspekčním stolem FVT1600, jediným v České republice. Je k dispozici přesný spektrofotometr, který může např. pomoci s kontrolou ostatních měřičů a kalibračních zařízení pro nastavování kvality obrazu digitálních kin. Výzkum zde probíhá na zařízení, které dokonale umožňuje výzkum kvality a míry poškození filmových archiválií. Zmíněná zařízení jsou speciálně upravená do
jedinečného funkčního celku, který u nás nemá obdoby. V laboratoři CPA jsou rovněž umístěny historické kopírky OXBERRY a DEBRIE MATIPO 35mm Step Printer, které umožňují uskutečňovat původní kopírovací postupy, které bylo možno donedávna provádět pouze v již zrušených Filmových laboratořích na Barrandově. Celé zařízení je obsluhováno vysoce kvalifikovanými řešiteli výzkumného týmu projektu NAKI. Jde o specialisty oborů kamera, zvuková tvorba, produkce, filmová historie, triková filmová a digitální supervize, trikový a kopírovací expertní servis a právní poradenství. V týmu pracují zkušení digitální restaurátoři, kteří mají za sebou několik náročných filmových digitalizací s vynikajícími výsledky. Digitalizace probíhají podle vyvíjené Metody DRA –
digitálně restaurovaného autorizátu, která je připravena k certifikaci. Podle této metody, která postupně vznikala při digitalizování filmů „Marketa Lazarová”, „Hoří, má panenko”, „Všichni dobří rodáci” a „Ostře sledované vlaky”, byl poprvé restaurován český film „Kamenný most” režiséra Tomáše Vorla.
Přijměte prosíme pozvání na ranní kávu v kavárně Kina Lucerna a slavnostní prezentaci průběžných výsledků projektu NAKI, kde bude představena Metoda DRA a bude promítnut první český touto metodou zdigitalizovaný film Kamenný most. Tisková konference a prezentace proběhne v malém sále Kina Lucerna ve čtvrtek dne 1. října 2015 v 10.00 hodin. Potom bude následovat projekce zrestaurovaného filmu Kamenný most ve velkém sále Kina Lucerna.
Tisková konference bude spojená s prezentací Mezinárodního filmového festivalu Ostrava Kamera OKO, jehož součástí je tato digitalizační prezentace. Budou vyhlášeny výsledky 7. ročníku festivalu jeho programovou ředitelkou Annou Kopeckou v předstihu před slavnostním večerem, který se bude konat téhož dne večer v Ostravě. Po zakončení prezentace bude od 11.00 hod. promítnut ve Velkém sále Kina Lucerna zrestaurovaný film Kamenný most režiséra Tomáše Vorla. Restaurování proběhlo v rozlišení 4K v produkci Vorelfilm, který využil pro digitalizaci metodu DRA a restaurátorské a poradenské služby v rámci zkušebního
provozu laboratoře CPA.
Kontakt pro novináře:

prof. MgA. Marek Jícha
vedoucí řešitelského týmu projektu NAKI č. DF13P01OVV006
tel: +420 723437344
email: lampafilm@gmail.com
Laboratoř Centra poradenství a analytických služeb CPA AMU – KOT KK FAMU

LABORATOR-CPA-TZwsm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.

8.6.2015

Nadace české bijáky dnes čelí žalobě ze strany NFA, jemuž svou činností získala téměř čtyři miliony Kč na digitální restaurování filmů, jež má tento subjekt ve správě a jež pak NFA distribuje a tím má možnost získat finanční prostředky do svého rozpočtu. Nadace se ani u jednoho z filmů na distribuci nepodílela. Do dnešního dne nebyl NFA schopen najít způsob, jak potvrdit NČB přijetí daru (3 DCP digitálně zrestaurovaných filmů: Hoří, má panenko 1 000 000 Kč, Všichni dobří rodáci 1 200 000 Kč, Ostře sledované vlaky 1 331 000 Kč viz výše uvedené faktury).Do dnešního dne, téměř rok od oznámení ochoty finančně zajistit digitální restaurování filmu Jiřího Menzela, nebyly vydány i přes četné urgence, jak ze strany NČB tak autorů, zdrojové materiály k filmu Postřižiny. Údajně připravovaná smlouva je nyní na SFK a stále se, dle zprávy ze SFK, čeká na právní analýzu, než bude poskytnuta Nadaci k připomínkám a podpisu.

28.4.2015 – AČK: Vývoz národního filmového dědictví do ciziny se prozatím nevyplatil

TISKOVÁ ZPRÁVA – Asociace českých kameramanů (AČK) ze dne 26. dubna 2015 k uvedení digitálně zrestaurovaného filmu Staré pověsti české na Finále Plzeň Národním filmovým archivem v Praze.

V rámci 28. ročníku filmového festivalu Finále Plzeň členové expertní technické a autorskoprávní skupiny Asociace českých kameramanů (AČK) zhlédli obnovenou premiéru digitálně zrestaurovaného filmu režiséra Jiřího Trnky „Staré pověsti české“.

Film byl digitalizován z rozhodnutí Národního filmového archivu (NFA) maďarskou digitální laboratoří. Do výběrového řízení se nepřihlásily žádné české postprodukční společnosti údajně proto, že podmínky pro ně byly buď diskriminační, nebo málo transparentní. Nastavené parametry veřejné zakázky ani negarantovaly vysokou kvalitu práce, známou z digitálního restaurování předchozích čtyř českých filmů v letech 2011 až 2014.

Nám se zdá celé zadání na výběrové řízení nesmyslné, protože tam je hlavní a absolutní vyhodnocovací argument cena,“ vyjádřil své pochyby pro Český rozhlas Vít Komrzý, ředitel postprodukční společnosti UPP, která restaurování všech českých filmů dosud prováděla. „V podstatě se tam aktivně neřeší kvalita, která je pro nás zásadní. Chceme se podílet na projektech, které jsou dělané profesionálně a dobře,“ vysvětlil svůj odmítavý postoj Komrzý.

Bohužel při digitálním restaurování nebyli přítomni ani zástupci autorů, kteří by na kvalitu digitalizace filmu „Staré pověsti české“ dohlíželi, tak jako tomu bylo u restaurování předchozích čtyř českých filmů. A to i přesto, že se digitalizoval film převážně z originálního negativu. To se bohužel projevilo na nepříliš uspokojivé kvalitě výsledné podoby digitálně restaurovaného filmu.

Některé barevně nevyrovnané záběry, zelená obloha či narůžovělý sníh a nestabilita obrazu ukázaly, že NFA nedisponuje odborníky, kteří by byli schopni digitálně restaurovat staré filmy přímo z originálních negativů pouze s pomocí zahraničních techniků, bez kameramanských expertů. „Chybí jim zřejmě nejen praktické zkušenosti, ale i znalosti našich typických dobových technologií,“ připomněl vedoucí Katedry kamery FAMU Marek Jícha. „Smutné je, že se přitom NFA pyšní tím, kolik set tisíc korun vynakládá na historický výzkum každého z digitálně restaurovaných filmů. Podstata problému mu ale uniká. Nabízíme opakovaně naši odbornou pomoc, kterou začal vloni NFA odmítat,“ lituje Jícha. Na nevyrovnanou kvalitu restaurování měl asi vliv i ustavičný tlak na snižování výdajů, ačkoliv se podle serveru Everfund.cz na digitální restaurování filmu „Staré pověsti české“ vybralo ze státních i soukromých zdrojů celkově na 2,1 mil. Kč. Na jaké konkrétní činnosti byly finanční prostředky věnovány zůstává nezřetelné. Jasné ale je, že vysoké náklady, vynakládané na tzv. historický výzkum prováděný NFA, nejsou pro digitální restaurování českých filmů příliš dobrou investicí.

Kromě zapomenutých slepek nebo ustřižených závěrečných titulků si diváci premiéry digitálně restaurovaného filmu stěžovali také na špatnou kvalitu zvuku, provázenou nepřiměřeně intenzivním šumem a nepříjemně ostře zkreslenými nástupy hudebního doprovodu, které místy zhoršovaly i srozumitelnost hlasů..

AČK s politováním konstatuje, že výsledný digitalizát filmu „Staré pověsti české“ nesplňuje přísné podmínky vznikající Metodiky digitalizace národního filmového fondu nazvané DRA, řešené v rámci výzkumného projektu Ministerstva kultury České republiky jako projekt národní kulturní identity, hned v několika kritériích. Metoda DRA – digitálně restaurovaného autorizátu je založena na konsensu práce historiků, archivářů a autorských profesních asociací pod vedením restaurátora. Jejich společná práce má vždy směřovat k dosažení co nejkvalitnějšího restaurování obrazu i zvuku filmu při současném snížení nákladů. Metoda DRA slouží ke vzniku autentického vzhledu obrazu a zvuku filmového díla tak, aby respektovala původní autorský koncept z doby prvního uvedení filmu. Jednou z podmínek DRA je mandatorní účast expertní kameramanské a zvukařské poradní skupiny, která tento proces sleduje a pomáhá kvalifikovanému restaurátorovi zasvěcenými expertízami při jeho práci. Bohužel zástupci autorů byli z procesu restaurování filmu „Staré pověsti české“ ze strany NFA vyloučeni, což snížilo kvalitu restaurování, ale způsobilo i změnu díla. O průběhu restaurování nebyla česká odborná veřejnost bohužel průběžně informována. Ačkoliv lze NFA pochválit za úvodní titulek na začátku filmu uvádějící z jakých materiálů se při digitálním restaurování vycházelo, chybí v něm informace o tom, v jakém rozlišení byl film naskenován a v jakém digitálně restaurován. Především v něm ale chybí jména restaurátorského týmu, který je za výsledný vzhled obrazu a charakter zvuku zodpovědný. Proč? Při premiéře filmu byla jako restaurátorka filmu „Staré pověsti české“ představena absolventka humanitního oboru bez jakýchkoliv restaurátorských zkušeností, praktických dovedností, nebo znalostí dobových technologií. Ředitel NFA bohužel zrestauroval tento film za zavřenými dveřmi, čímž jen posílil podezření, která jsou vůči němu poslední dobou z nejrůznějších stran vznášena.

Metoda DRA vznikala postupně při úspěšném restaurování filmů „Marketa Lazarová“, „Hoří, má panenko“, „Všichni dobří rodáci“ a „Ostře sledované vlaky“. Vznikala za produktivní spolupráce AČK a pracovníků NFA, kteří tehdy zahájili výzkumný projekt národní kulturní identity NAKI spolu s Akademií múzických umění v Praze. Na projektu ve shodě spolupracovali historici, kurátoři, kameramani, zvukoví mistři a technologové z ČVUT. Toto již otevřené schéma spolupráce bylo zcela ochromeno jednostranným rozhodnutím generálního ředitele NFA PhDr. Michala Breganta z projektu dne 20. 3. 2015 odstoupit, ačkoli se všemi podmínkami výzkumu původně v projektových přihláškách písemně souhlasil.

AČK tohoto kroku PhDr. Michala Breganta lituje, neboť kdyby tato spolupráce nebyla uměle přerušena, mohl být film „Staré pověsti české“, klenot české kinematografie z dílny režiséra a výtvarníka Jiřího Trnky, restaurován doma v českých studiích s využitím českého restaurátorského technologického a uměleckého know-how, velmi pravděpodobně i s nižším rozpočtem a zcela jistě ve vyšší kvalitě.

AČK je členem Mezinárodní asociace filmových archivů AMIA a sdružuje ve svých řadách kameramany a kameramany-restaurátory.

Asociace českých kameramanů

26.4.2015 – Vyjádření AČK ke zprávě NFA s názvem Omyly o digitálním restaurování

Publikujeme vyjádření Asociace českých kameramanů ke zprávě Národního filmového archivu s názvem Omyly o digitálním restaurování, publikované dne 17.4.2015 na webových stránkách NFA (https://nfa.cz/cz/o-nas/aktuality/?a=6325).

STANOVISKO NFA:
V posledních týdnech se v médiích objevují zavádějící a nepravdivé informace o digitálním restaurování a digitalizaci. Rozhodli jsme se proto uvést některá tvrzení na pravou míru.
Digitalizace slouží k dlouhodobému zachování filmů
Není pravda. Digitalizace slouží k tomu, aby se filmy mohly hrát v digitalizovaných kinech, vysílat v televizích a sledovat na internetu. Každý, komu se porouchal disk s důležitými soubory, ví, jak obtížné je dlouhodobé uchování dat. Filmový materiál vydrží ve správných podmínkách stovky let. Definitivní a uspokojivá odpověď na otázku, jak uchovat digitální kinematografii pro budoucí generace, ještě nebyla nikde na světě nalezena.

STANOVISKO AČK:
Jde o nepochopení digitálního média jako takového, jehož základní vlastností je, že digitální informace časem nestárnou. Jsou to totiž čísla, která nemohou vyblednout. Hledání dokonalého digitálního archivního média samozřejmě pokračuje, ale samotná čísla se dají vytisknout například na papír či vydat jako kniha, která také přežije staletí. Dnes se digitální data nezapisují pouze na hardisky, ale na datové pásky, to NFA neví? Jak jinak by např. státní správa a obrovské firmy archivovaly enormní množství informací? Již dlouho nikoli na hardiscích. NFA mnoho let mylně pojímá digitalizaci jako pouhé přepisy do digitálních víceméně televizních masterů. To je zásadně nesprávné.

NFA:
NFA nechce digitalizovat do 4K
Není pravda. NFA digitální restaurování do 4K dělá. V každém projektu provádíme testy rozlišení konkrétního materiálu a pokud ty potvrdí, že tak vysoké rozlišení původní filmový materiál vykazuje, probíhá práce ve 4K.

STANOVISKO AČK:
NFA neví, že v procesu digitalizace se rozlišení 4K používá hlavně proto, aby se zachovala informace o struktuře filmového materiálu a nikoliv o pouhé ostrosti nebo neostrosti objektivů? Struktura obrazu je jedním ze čtyř základních parametrů kinematografického obrazu. Provádí NFA výzkum v této oblasti? Nikoliv. Z výzkumného projektu NAKI, který se mj. zabývá i takovými testy, NFA nepochopitelně v březnu letošního roku vystoupil.

NFA:
NFA špatně restauroval filmy Jiřího Menzela
Není pravda. Zde se zaměňuje restaurování s přepisem, který se aktuálně dělá v souladu s televizním vysíláním v rozlišení HD a při kterém nedochází k žádnému restaurátorskému zásahu. Naopak digitální restaurování jednoho filmu stojí v celkových nákladech kolem milionu korun a je zapotřebí vycházet z negativu. Přepis z kopie, který pro TV vysílání stačí, stojí desítky tisíc korun na jeden film – bez něj by televize musely hrát staré, nekvalitní přepisy z 90. let. Některé jsou dokonce na nosičích, které již nelze přehrát. Obě metody digitalizace jsou správné a okamžité zpřístupnění v HD neznamená, že se daný film v budoucnu nemůže nákladně restaurovat ve vyšším rozlišení. Všechny světové archivy i velká studia digitalizují do 4K jen výběrově.

STANOVISKO AČK:
NFA překrucuje slovíčka bez ohledu na jejich význam. Na jiném místě NFA tvrdí, že digitalizace slouží k tomu, aby se filmy mohly hrát v digitalizovaných kinech. Ve skutečnosti film „Rozmarné léto” byl promítán v digitalizovaných kinech z nosiče DCP ale přitom NFA jej „digitalizoval” pouhopouhým televizním “přepisem”. Bez vědomí režiséra Jiřího Menzela, bez vědomí a účasti kameramana Jaromíra Šofra. V NFA film digitalizovali špatně s otřesným výsledkem, až se bouřili diváci v kinech. Jsou o tom mnohá svědectví a vyjdou i odborné články. NFA tím navíc porušuje autorský zákon. NFA nesmí promítat filmy v kinech v podobě, která poškozuje jejich autory. Je s podivem že NFA umožnil naskenování negativu filmu „Valérie a týden divů” americké produkci The Criterion Collection a přitom nechce vydat ke stejnému účelu, tj. k naskenování negativu filmu Postřižiny režisérovi Jiřímu Menzelovi a Nadaci české bijáky, kteří mají zkušenosti a finanční prostředky na digitalizaci tohoto filmu kvalitní metodou DRA doma v českých podmínkách. NFA by měl okamžitě stáhnout 83 nekvalitně zpracovaných titulů na DCP ze své nabídky pro kinodistribuci, tak jak to již učinil v případě 4 nevhodně digitalizovaných filmů Jiřího Menzela. Tyto digitalizáty jsou zhotoveny v rozporu s autorským zákonem, čímž vzniká nemalá ekonomická škoda. Ministerstvo kultury by mělo učinit náležité personální kroky.

NFA:
Stát neplatí digitální restaurování
Není pravda. NFA coby příspěvková organizace Ministerstva kultury přispívá na každý projekt digitálního restaurování nezbytnými přípravnými pracemi v hodnotě 300–500 tisíc Kč. Ministerstvo kultury přímo přispělo na digitální restaurování Markety Lazarové, na filmy Karla Zemana, na Staré pověsti české Jiřího Trnky, na 14 filmů v projektu NFA Digitální restaurování českého filmového dědictví, o němž se lze dozvědět podrobnosti na eea.nfa.cz.

STANOVISKO AČK:
NFA za peníze, které zmiňuje nerestauruje ani nedigitalizuje, ale píše podivné knihy plné nepřesností, bez podstatných informací, čímž překrucuje historii a vytváří falešné obrazy skutečnosti. Tato jen takzvaně odborná literatura je velmi nákladná a ve veřejnosti se již diskreditovala nejen tzv. kauzou “chlup”. V jedné „odborné” knize NFA se tvrdí o tomtéž „ano”, ve druhé „ne”! Proč neinvestuje tyto peníze NFA raději do kvalitní digitalizace za účasti autorů?

NFA:
NFA zadal digitální restaurování nekvalitní a levné maďarské firmě
Za studio Magyar Nemzeti Filmalap mluví výsledky (www.filmlab.hu/en). Na rozdíl od jakéhokoliv studia v ČR navíc disponuje lepším vybavením pro práci s archivním filmem a má zkušenosti s restaurováním více než sto let starých filmů, opět na rozdíl od jakéhokoliv studia v ČR. Maďarská firma vyhrála v otevřené mezinárodní soutěži s přísně nastavenými požadavky na kvalitu, vybavení a zkušenosti.

STANOVISKO AČK:
NFA vybral nejlevnějšího uchazeče – fungujícího navíc se státní maďarskou podporou – jen proto, aby se nemohly české filmy restaurovat s českým know-how doma, v českých postprodukcích. NFA nejde o nejvyšší kvalitu ale jen o krátkozrakou ekonomiku. NFA opustil také výzkumný projekt národní kulturní identity NAKI, projekt tvorby nových metodik digitalizace národního filmového fondu, financovaný ministerstvem kultury ČR, který již dosáhl vynikajících výsledků a přispěl i k podstatnému zlevnění celého procesu restaurování.

NFA:
NFA nepouští k digitalizaci autory
Není pravda. Tvůrci filmu jsou velmi důležitým zdrojem informací pro restaurování a NFA s tvůrci spolupracuje. NFA ale neakceptuje argument, že by na restaurování měly za již zesnulé tvůrce dohlížet profesní asociace a komory, jak se o to snaží někteří zástupci Asociace českých kameramanů.

STANOVISKO AČK:
Jiří Menzel má zcela opačnou zkušenost. Když NFA sbíral informace o filmu “Ostře sledované vlaky”, tak se režiséra Menzela nikdo z NFA na nic neptal, ač má kromě paměti spoustu unikátních listinných informací nejen o tomto filmu. Tzv. historický výzkum NFA probíhá bez práce v terénu nebo je selektivní a metodou jsou klapky na očích?

NFA:
NFA se brání spolupráci s odborníky a překáží kvalitní digitalizaci

Za odborníky jsou v různých vyjádřeních vydáváni řešitelé projektu NAKI na AMU a metoda DRA, od které se v roce 2014 distancovala i Evropská kameramanská federace (IMAGO) a odmítla ji Asociace evropských archivů (ACE) i řada představitelů české vědy. Trvání řešitelů projektu na kritizované teorii DRA bylo mimo jiné důvodem, proč NFA z tohoto výzkumného projektu vystoupil. Archiv s vědci a odborníky vždy pracoval a pracuje (Ústav chemické technologie restaurování památek na VŠCHT, CESNET, Univerzita v Curychu, Hochschule für Technik und Wirtschaft Berlin a mnohé další), navíc s Centrem audiovizuálních studií FAMU vytváří nový magisterský obor zaměřený právě na ochranu a zpřístupňování filmového dědictví.

STANOVISKO AČK:
Za zmiňovaný podvodný dokument se prezident IMAGO pan Nigel Walters Asociaci českých kameramanů i všem ostatním členům IMAGO opakovaně omluvil. Asociace českých kameramanů tento nešťastný dopis oficiálně dementovala. Vedení NFA to vše dobře ví, ale opět používá tuto lež, čímž ohrožuje svou prestiž důvěryhodné paměťové instituce. Historii a skutečnosti by historikové neměli měnit nebo zamlčovat. Metoda DRA má podporu v široké odborné veřejnosti. Byla podepsána memoranda o porozumění o DRA s organizacemi jako je Český filmový a televizní svaz FITES, AFS – Asociace střihačů a střihaček, OOA-S – Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, OAZA – Ochranná asociace zvukařů-autorů, KUK – Konfederace umění a kultury, HA – Herecká asociace, ČT – Česká televize. Metoda DRA je předmětem seriózního výzkumu placeného státem, ze kterého NFA utekl, aby se mohl zabývat méně odbornými úkoly.

Navíc se v původním textu NFA objevilo tvrzení, že “metodu DRA odmítla … i řada představitelů české vědy….”. Tuto lež NFA záhy potvrdil smazáním celé věty ze svého stanoviska, neboť se jednalo o mimořádnou nehoráznost.

Projekt NAKI na FAMU řeší problematiku restaurování vzhledu kinematografického obrazu. Dle “odborníků” z NFA se restaurování netýká vzhledu obrazu a charakteru zvuku, ale jde hlavně o rekonstrukci obsahu filmů, dohledání chybějících filmových políčkek a retušování škrábanců. “Chlup” jako technické nedopatření je zde postaven výše, než autorem záměrně vytvořený vzhled a charakter obrazu. Jde o neodborný názor opomíjející umělecký charakter filmových záznamů.

Je otázkou, zda „archivní katedra“ nemá být na jiné než tvůrčí umělecké vysoké škole, jakou FAMU jistě je, například na Filozofické fakultě UK apod. Tam by to snad mohlo mít i větší smysl. Naopak katedra kamery FAMU připravuje studijní obor kameraman-restaurátor-technik, který navazuje na tradici výuky specializace, která se na FAMU v minulosti již vyučovala. Jejím absolventem je například doc. Mgr. Štefan Komorný, ArtD., člen slovenské Kmory reštaurátorov, který dnes v Bratislavě restauruje filmy ve spolupráci s Asociací slovenských kameramanů.

AČK 25.4.2015

15. 4. 2015 – Reakce NČB na Výzvu NFA

Nadace je nucena požádat advokátní kancelář o vypracování odpovědi na Výzvu ze dne 26.2. 2015, v níž upozorňuje na nedodržování třístranné smlouvy uzavřené mezi NFA, NČB a FSFKV a také na fakt, že NFA lze nepochybně považovat za osobu veřejného zájmu, která musí akceptovat větší míru kritiky než soukromé subjekty. Dále pak upozorňuje na možný neoprávněný zásah do dobré pověsti NČB.

Více Reakce NČB na Výzvu NFA

28.3.2015 – Zpráva Výzkumného projektu NAKI – „METODIKY DIGITALIZACE NÁRODNÍHO FILMOVÉHO FONDU“

NFA ODSTUPUJE OD PROJEKTU NÁRODNÍ IDENTITY V OBLASTI DIGITALIZACE

Řešitelé výzkumného projektu probíhajícím na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze oznamují, že dne 20. března 2015 odstoupil Národní filmový archiv od tohoto projektu, jehož byl zakladatelem a spoluřešitelem. Pětiletý projekt byl v roce 2012 přijat a následně hrazen Ministerstvem kultury České republiky v rámci programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní kulturní identity (NAKI) pod názvem „Stanovení objektivní metodiky hodnocení kvality kinematografického obrazu z pohledu zrakového vjemu diváka s cílem vytvoření rovnocenné restaurované digitální kopie v porovnání s mateřskými archivními filmovými obrazovými zdroji“ (dále také „Metodiky DRA“).
Hlavním úkolem projektu NAKI je vypracovat certifikované metodiky digitalizace národního filmového fondu. Záměrem je digitalizace nejlepších českých filmů v nejvyšší možné kvalitě, aby vznikl digitalizát schopný navodit autentický vzhled projekce filmového díla, jak byl prezentován v době premiéry filmu. Diváci by neměli poznat, že je film promítán digitálně a měli by mít možnost vidět film v podobě, ve které jej autoři skutečně natočili. Jde o smysluplné využití nemalých finančních prostředků vyčleněných státem − a leckdy i nadacemi − na digitalizace filmů při udržení nejpřísnějších kvalitativních hledisek. Toho lze docílit pouze prací odborného restaurátora, který spolupracuje s malou expertní skupinou. Součástí této skupiny jsou také zástupci profesních asociací, kteří mohou z pozice profesní autority napomáhat expertním posudkem v procesu digitálního restaurování. Tato metoda nese jméno DRA – metoda digitálně restaurovaného autorizátu. Za dva roky působení výzkumného týmu NAKI se podařilo procesem vzorkování DRA zlevnit řádově o jednu třetinu původní náklady digitalizace několika filmů v nejvyšší kvalitě.

Důvodem odstoupení NFA, dle písemného vyjádření jeho generálního ředitele PhDr. Michala Breganta, je fakt, že „…vývoj konceptu DRA (digitálně restaurovaný autorizát), který se od doby, kdy byl poprvé použit v přihlášce projektu, významně posunul do podoby, která je pro NFA neakceptovatelná. Jde především o to, že koncept DRA nebyl dle NFA doposud řádně definován, avšak řešitelé za AMU, kteří jej rozvíjejí, postulují právo tvůrců a dalších spolupracujících osob ovlivňovat existující dílo v průběhu jeho digitalizace – navíc by takové zásahy za nežijící tvůrce a osoby byli oprávněni činit členové některých profesních organizací…“.

Toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Myšlenka DRA se od doby formulování projektu nezměnila, probíhá důkladné ověřování metodiky DRA a přípravy na její certifikaci. Řešitelský tým AMU proto rázně odmítá důvody odstoupení NFA z projektu a pokládá je za účelově formulované. Právě NFA bezdůvodně změnil svůj několik let publikovaný názor a bez věcného zdůvodnění a bez použití výzkumných metod změnil svou pozici a svým nekonzistentním jednáním AMU při řešení projektu významně poškodil.

NFA odstoupením od projektu navíc popírá svou tříletou snahu o prosazení uvedeného výzkumu, na jehož koncepci, náplni a zkoumaných metodách aktivně pracoval, a všechny související dokumenty, přihlášky a rovněž smlouvy o podílu na projektu ředitelé NFA pan Vladimír Opěla i jeho následovník PhDr. Michal Bregant opakovaně podepisovali. Metodu DRA odsouhlasili a v průběhu digitalizací filmů Marketa Lazarová, Hoří má panenko, Všichni dobří rodáci a Ostře sledované vlaky pomáhalinaplňovat. NFA o tom vydával tiskové zprávy, v jejichž kontextu je tato metoda pozitivně zmiňována. Není divu, neboť zmíněné digitalizace jsou jasným důkazem, že metoda DRA, která byla v jejich průběhu zformována, přinesla vynikající výsledky.

Nyní se NFA rozhodl jít opačnou cestou. Odmítá zapojení autorů filmů do procesu jejich digitalizace a snaží se nastolit cestu digitalizování za „zavřenými dveřmi“ archivu či se značnými riziky v zahraničí.

NFA odstupuje od výzkumného programu národní kulturní identity, který umožňoval zapojení domácích postprodukčních digitalizačních pracovišť do výzkumu. Tématem našeho výzkumu je účast českých restaurátorů v českých podmínkách v rámci českých rozpočtů za účasti českých odborníků z řad kameramanů, zvukových mistrů a režisérů, tedy autorů filmů, do procesu digitalizace národních filmových pokladů zlatého fondu české kinematografie.
Tým řešitelů projektu NAKI AMU

prof. MgA. Marek Jícha
prof. MgA. Jaromír Šofr
prof. MgA. Jiří Macák
doc. MgA Antonín Weiser
oc. Mgr. Ivo Mathé
Mgr. Pavel Rejholec
Mgr. et MgA. Petr Neubauer
prof. Mgr. Jiří Myslík
prof. Mgr. Josef Pecák, Csc
ing. Karel Fliegel, Ph.D.
doc. Mgr. Petr Páta. Ph.D.
MgA. Miloslav Novák, DiS.

26. 2. 2015 – NFA zasílá Nadaci Výzvu k upuštění od protiprávního jednání

NFA zasílá Nadaci Výzvu k upuštění od protiprávního jednání, v níž požaduje od NČB, aby okamžitě přestala šířit Otevřený dopis ze dne 23.7.2014, dále tiskovou zprávu ze dne 26.1.2015 a všechny další související materiály. Nejpozději do 10.3.2015 musí Nadace doručit na adresu advokátní kanceláře, kterou si NFA najala čestné prohlášení o tom, že uposlechla tuto výzvu a upustila od protiprávního jednání.

Více Výzva k opuštění od protiprávního jednání

26.1.2015 – Jiří Menzel – Omyly z publikace „Ostře sledované vlaky“

Režisér Jiří Menzel poskytl Českému filmovému a televiznímu svazu FITES, z.s.,  k uveřejnění své poznámky reflektující nedostatky publikace Národního filmového archivu „Ostře sledované vlaky“ (NFA 2014), které spolu s prof.Jaromírem Šofrem představili na konferenci Filmová výchova pro 21. století v kině Evald v Praze 14. ledna 2014 v rámci projekce péčí Nadace české bijáky restaurovaného a digitalizovaného filmu Ostře sledované vlaky. Národní filmový archiv svoji knihu vydal jako třetí v řadě po Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci. Jiný pohled na průběh procesu digitalizace a restaurování filmu „Ostře sledované vlaky“ nabízí autoři Jaromír Šofr a Marek Jícha v časopise Synchron 12/2014, kde konstatují ověření metody DRA.

Publikace, nevím proč a možná že i záměrně, byla vydána bez mého vědomi a bez snahy o spolupráci se mnou, přesto, že jsem měl k dispozici zajímavé materiály o filmu a o jeho osudech. Do knihy byla vybrána z mnoha českých recenzí jedna z mála negativních, navíc od nikoli významného kritika. Z pozitivních recenzí, přesto, že měli autoři velký výběr z českého tisku, vybrali, patrně schválně, jen článek od jednoho z nejdemagogičtějších recenzentů Jana Klimenta.

Z dopisů diváků byl vybrán ten negativní, a pozitivní, kterých bylo mnohem víc, žádný. Nemohu se zbavit dojmu, že autoři knihy se kromě věcných chyb, snažili po česku úspěch filmu znevážit. K tomu se řadí velký počet chyb, které svědčí o ledabylém přístupu k danému úkolu. Nemohu se zbavit dojmu, že z některých článků této knihy na mne čiší obyčejná česká závist

Na str. 19-22 knihy pisatelka NFA Jeanne Pommeau účelově překrucuje pojem „restaurování“ filmu, když ho zužuje buď na „rekonstrukci“ (sestavení obsahu dle „původní“ střihové skladby) nebo „retušování“ (vyčištění od nečistot a škrábanců), a přitom z něj vylučuje to nejdůležitější: obnovení původního vzhledu filmového obrazu. A to když v knize konstatuje, že „Projekt digitalizace Ostře sledovaných vlaků si vyžádal zpřesnění základní používané terminologie. Uvědomili jsme si, že pojem restaurování je ve spojení s filmovou digitalizací nadužívaný.“ Tím NFA dokazuje, že problematice nerozumí, když popírá definici restaurování od uznávaných autorit oboru, Paula Reada a Mark-Paula Meyera, se kterou jsme se měli možnost seznámit na straně 69 jejich pátého vydání oxfordské učebnice Restoration of Motion Picture Film: „zatímco restaurování se vztahuje k vizuální kvalitě obrazu – pojem rekonstrukce odkazuje k jazykové aktivitě složit pořad nebo filmový příběh nazpět v původním sledu […], aby se co nejvíce přiblížil ‘originálu’.“

Je to trestuhodná neznalost? Nebo chce NFA opravovat v termínech nejzkušenější restaurátory z British Film Institutu a holandského filmového archivu? Anebo je to tím, že restaurování filmového obrazu nezkušená pracovnice NFA nerozumí, a tak místo toho vyhledává pseudoproblémy typu údajně chybějících dvou okének filmu, nebo existence chlupu, který dokládá další citace z knihy o OSV z NFA:  „Navzdory oponentnímu stanovisku NFA byla na premiéře v Karlových Varech uvedena plně vyčištěná verze, z hlediska NFA ovšem neautentická. … Proto se zdráháme mluvit o restaurování. “

Na str. 20-22 knihy se tvrdí, že „NFA zastával stanovisko, že je potřeba ponechat v digitalizovaném díle stopy, jež byly neodstranitelnou součástí originálního negativu a tedy i každé distribuční kopie. Jednalo se o chlupy, jež se zachytily na kamerové okeničce při natáčení filmu… a tzv. prolínací značky…“ Odhlédněme od toho, že si na onen CHLUP z kamerové okeničky originálního negativu nikdo nepamatuje. Ani já, ani kameraman filmu Jaromír Šofr jsme ho neviděli, i když Jaromír pozorně znovu prohlédl aušusovou verzi DVD z Levných knih, která obsahuje všechny nečistoty, které se na film za ta léta nabalily. Možná, že pisatelka z NFA měla na mysli chloupek z kopírky zachycený na duplikátním negativu, ten ale na originálním negativu v kameře nebyl.

Na tomto pseudoproblému mě ale pobuřuje něco jiného. To, že NFA tvrdí ve svých knihách o digitálním restaurování filmů Hoří, má panenko nebo Všichni dobří rodáci, že se chlupy a prolínací značky odstraňovat mají. A dokonce to dokládá i barevnými obrázky. A v knize o Ostře sledovaných vlacích to zase popírá. Co tedy platí? Navíc ve Směrnici č. 2 „O rekonstrukci a restaurování“ generálního ředitele NFA, Michala Breganta, ze dne 18. 4. 2013 (zde: https://nfa.cz/wp-content/uploads/2014/07/Sm%C4%9Brnice-%C4%8D.2-O-rekonstrukci-a-restaurov%C3%A1n%C3%AD.pdf) se uvádí na straně 4 příkaz, že musí být u každého filmu prováděn mimo jiné následující úkon: „odstranění pomocných (prolínacích apod.) značek.“ Pracovníci NFA ani neznají směrnice svého generálního ředitele, když ji v takzvané publikaci o „restaurování“ Ostře sledovaných vlaků zpochybňují.

NFA se dále snaží v knize manipulativní výběrem recenzí o filmu OSV či na straně 39 úvahou o „vnitřní normalizaci“ samotných tvůrců pokroutit přijetí filmu veřejností, nebo dokonce naznačit mé spojení s normalizačním režimem. Když například na straně 61-62 uvádí: „Menzelův první celovečerní film posloužil u stranického, tak filmového vedení coby vzor, jenž ukazoval správnou cestu… Fungoval jako nejvhodnější argument pro potlačování „experimentálnější“ tvorby. Zatímco v letech 1967-1969 tvůrci nové vlny ve většině případů natočili pouze jediný film, Menzel za stejné období dokončil hned tři snímky.“ Nevím, jestli z hlouposti, nebo záměrně, autoři publikace ze mne dělají slouhu Husákova režimu. Záměrně zamlčují skutečnost, že zatím co Evald, Jaromil a další mohli ještě točit, byl jsem první z režisérů, kdo nesměl být připuštěn k práci. Pomíjejí fakt, že se o mně v tisku, rozhlase i televizi, vůbec nikde ve veřejných prostředcích několik let nesmělo zmiňovat moje jméno.

Chtěli na mně, abych se oficiálně ceny Americké akademie vzdal. Dokonce jsem měl v roce 1971 zákaz zúčastnit se Karlovarského festivalu, i když jsem na předchozím dostal hlavní cenu za Rozmarné léto.

V kapitole České hubičky na vývoz se autorka snaží postavit mne do protikladu k mým kolegům, kteří mají větší odvahu k experimentům. I z některých ostatních textů knihy mám pocit, že mi autoři jednotlivých kapitol mají úspěch filmu za zlé. Musím k tomu dodat, že film od samého začátku nebyl orientován na úspěch v zahraničí. Jeho úspěch byl právě v tom, že byl orientován na českého diváka..

Zatím co se kniha mohla například zabývat hlouběji porovnáním filmu s předlohou, osudem jejího vzniku i jeho dalších osudů, věnují někteří autoři této knihy jen bez skutečného zájmu snahu splnit zadání. Nemohu se zbavit pocitu, že například článek o problematice erotiky byl původně určen pro jiný úkol a pak použit a vtěsnán do kapitoly „Hlavně ne vulgárně“. Podobně mám i u některých jiných kapitol pocit, že jejich autoři se bez skutečného zájmu o film, snažili jen naplnit určitý počet stran, ve stejném formátu, jak vznikly i předchozí knihy k filmům Hoří má panenko a Všichni dobří rodáci. Mohl jsem se během let seznámit s mnoha články našeho i světového tisku o Hrabalovi i o mně, kladných i záporných a shledávám, že tato kniha je většinou složena z článků napsaných jen pro zadaný úkol, a to mne mrzí, protože zdrojů a skutečně fundovanějších článků k této knize, aniž by musela být rozměrnější, bylo možno použít mnohem víc.

Autor: Jiří Menzel Foto: Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

26. 1. 2015 – NFA uveřejňuje Stanovisko k tiskové zprávě Nadace české bijáky

NFA uveřejňuje Stanovisko k tiskové zprávě Nadace české bijáky, kde mj. uvádí: „ Osočení z navýšení nákladů na digitalizaci pozdním dodáním je opakovaný pokus uvést veřejnost v omyl…“. Dále zde Michal Bregant tvrdí: „ Pokud jde o digitalizaci filmu Postřižiny, NČB ví, že je na ní, aby navrhla právní rámec, v němž chce projekt uskutečnit….“

Více Stanovisko NFA k tiskové zprávě

16. 1. 2015 – Reakce Asociace českých kameramanů na stanovisko ARAS k problematice digitalizace

Asociace českých kameramanů (AČK) vede věcný dialog s Asociací režisérů a scenáristů (ARAS) o týmem NAKI navrhované metodice digitálního restaurování DRA, kterou podpořila společnými memorandy již řada profesních sdružení, včetně FITESu a řada dalších osobností, mezi nimi i oskarový režisér Jiří Menzel, člen ARAS.

Následující dopis je reakcí Asociace českých kameramanů na Stanovisko ARAS k problematice digitalizace – restaurování – zpřístupňování – filmů a DRA.

ARAS

Pan předseda Miroslav Adamec

Vážený pane předsedo,                                                               V praze dne 10. ledna 2015

Aktivita Asociace českých kameramanů podpořit výzkumný projekt NAKI (AMU/NFA), který se zabývá vznikem metodik digitalizace národního filmového fondu, protože žádné jiné dosud neexistují, byla podpořena množstvím Memorand o porozumnění s právnickými osobami sdružujícími autoryfilmových děl, jako jsou například režiséři a scénáristé (FITES), střihači (AFS), nebo příslušní kolektivní správci zastupijící kameramany, architekty a autory animovaných filmů (OOA-S) či mistry zvuku (OAZA). Úsilí Asociace českých kameramanů také podpořili jediní producenti digitalizace českých filmů (NČB, ČT) nebo dokonce restaurátoři a další (KUK).  Tuto dobrou myšlenku také podpořili někteří významní režiséři (například pan režisér Jiří Menzel).

Jediný ARAS s udělením této podpory stále váhá. Místopředsedkyně ARAS, scénáristka paní Nataša Slavíková, publikovala na webovských stránkách FITES dne 9.9.2014 své vyjádření, které bohužel dokazuje, jak je pisatelka neinformovaná. (https://fites.cz/n/stanovisko-aras-k-problematice-digitalizace-restaurovani-zpristupnovani-filmu-a-dra/). Proto se AČK rozhodla tímto dopisem jednotlivé kritické připomínky paní scénáristky vysvětlit a uvést na pravou míru:

(1)   Paní scénáristka v uvedeném stanovisku tvrdí:

Jsem přesvědčena, že při digitalizaci filmů, a zvláště těch staršího data, musí mít restaurátor volnou ruku v tom,  jak bude postupovat.

Ale paní scénáristka bohužel neví, že NFA žádného filmově digitálního restaurátora nemá. Má jen historičku Jeanne Pommeau, která pomáhala bývalé zaměstnankyni NFA Blaženě Urgošíkové při „rekonstrukcích“ němých filmů, a nedávno započala i se samostatnými rekonstrukcemi, které se nezpracovávají digitálně.

 

Paní scénáristka také neví, že i při restaurování uměleckých děl v jiných oborech se radí restaurátor s odborníky expertní skupiny složené nejen z historiků a kurátorů ale i techniků a technologů v každém případě však z malířů či sochařů. Analogicky u uměleckých filmů se jedná o profese jako režisér, kameraman a mistr zvuku.

(2)   Paní scénáristka v uvedeném stanovisku také tvrdí:

„ … Kamera i režie jsou profese, v nichž se uplatňuje originalita a osobitost názoru vlastního, ne znalost historické techniky a technologie.“.

Jak na to paní scénáristka přišla? To neví, že na FAMU pánové profesoři Pecák, Myslík, Mikš,  docenti Páta, Weisser, Košťál, nebo hlavní technolog laboratoří ve Zlíně pan Boštička učí filmovou techniku a technologii i její historický vývoj?  NFA nemá žádného vysokoškolsky vzdělaného odborníka s praxí, která by rozuměla „historickým technikám a technologiím“, má jen Bc. Jana Zahradníčka, vyučeného skeneristu. Zatímco mezi řešitele výzkumného projektu NAKI za AMU patří právě výše uvedení profesoři a docenti.

(3)   Dále paní scénáristka uvádí:

Rovněž často panem Jíchou zmiňovaná obhajoba našich autorských práv mi přijde naprosto irelevantní. Autorská práva vyplývají z platného autorského zákona.“

Ale přitom zmiňovaný Autorský zákon doslova říká:

Podle § 11 odstavce 5) citovaného Autorského zákona se totiž “ochrany může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých, toto oprávnění mají, i když uplynula doba trvání majetkových práv autorských. Této ochrany se může vždy domáhat i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce podle tohoto zákona.“
Podle odstavce 3) § 11 stanovující právo na autorský dohled nad tzv. technickou integritou dříve vytvořeného a v současné době digitalizovaného díla: “Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla (…) Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled).”

Ale nové vedení NFA se snaží tento zákon změnit, když usiluje prostřednictvím evropského memoranda „LICENSE FOR EUROPE“ v článku  3.8.c, o změnu autorského práva v Evropské unii. Toto memorandum určené evropským politikům totiž doslova uvádí:

Technické činnosti související s digitalizací filmů budou prováděny pod dohledem EFHI (Evropské instituce filmového dědictví – filmové archivy)…“ – to jest bez možnosti autorského dohledu odborných zástupců z řad režisérů kameramanů, zvukových mistrů a dalších autorských profesí.

Paní scénáristka Nataša Slavíková svým neinformovaným Stanoviskem o DRA ze dne 7.10.2014 přispívá k tomu, že by dosud v českém právním řádu zakotvený zákonný institut autorského dohledu nad digitalizací filmových děl mohl být všem režisérům, scénáristům, kameramanům, mistrům zvuku nebo střihačům odebrán.

Závěr:

S ohledem na uvedené skutečnosti AČK opětovně vyzývá ARAS k tomu, aby se připojil k signatářům memorand o porozumění. A současně představitelům ARAS nabízí účast na vývoji konkrétních metodik digitalizace národního filmového fondu, tak aby české filmové dědictví zůstalo dle zadání programu národní kulturní identity (NAKI) zachováno pro budoucí generace filmových diváků.

Děkuji a jsem s pozdravem

prof. MgA. Marek Jícha

prezident Asociace českých kameramanů

15. 12. 2014, 7. 1. 2015 a 28. 4. 2015

NČB opětovně zasílá další žádosti o vydání zdrojových materiálů k digitálnímu restaurování Postřižin. Záporná odpověď SFK se vždy opírá o legislativní důvody či zaneprázdněnost SFK.

Více iDnes

20. 10. 2014 – Rozhovor Michala Breganta na Českém rozhlase.

V části rozhovoru věnované digitálnímu restaurování nezaznělo nic o práci či jen existenci Nadace české bijáky, naopak zde pan ředitel na přímou otázku Naděždy Hávové: „Kolik to stojí takové digitální restaurování, myslím tím to, které provádíte vy v Národním filmovém archivu?“, odpovídá: „To stojí hromadu peněz, a proto si také nemůžeme dovolit restaurovat v těch nejvyšších patrech, kvalitních, nemůžeme si dovolit dělat moc filmů, my jsme zatím udělali vlastně v tom nejvyšším rozlišení 4 filmy, Marketa Lazarová byla první, pak jsme dělali Hoří, má panenko, Všechny dobré rodáky a nejnovější film v letošním roce byly Ostře sledované vlaky, čili takovýto projekt ten přijde na víc než 1 milion korun, počínaje tedy těmi rešeršemi, skenování, ruční práce restaurátorů a expertů, kteří u toho počítače sedí až po nějaké distribuční formáty čili tohleto je, to jsou projekty, které jsou velmi náročné ekonomicky a my nemůžeme čekat až odněkud, já nevím odkud by to mělo být, by přišly nějaké peníze, které by zajistily takovéhle obrovské sumy na digitalizaci velkého počtu filmů, proto přepisujeme filmy v jednodušším režimu, tak aby byly teda kvalitně přepsané, tak aby jich byla dostatečná nabídka pro televizní vysílání, pro distribuci po internetu, protože, právě ten internet, to je médium, kde se dají filmy nejúčinněji dostat k lidem.“

Odkaz na celý rozhovor

25. 9. 2014 – Dokument: Novelizace autorského práva pro digitalizaci kinematografických děl

Asociace Českých Kameramanů připravila pro web FITES rekapitulaci iniciativy Evropské komise, evropských filmových archivů, kolektivních správců a profesních organizací v oblasti novelizace autorského práva pro digitalizaci kinematografických děl.

>> Plný text dokumentu ZDE.

Tento dokument můžete zobrazit či po kliknutí pravým tlačítkem a volbou „Uložit jako“ stáhnout do vašeho počítače. Dokument je ve formátu PDF.

22.9.2014 – Michal Bregant: Nápad kameramanů je pošetilý

Kolegové z časopisu Synchron oslovili k tématu DRA s několika otázkami také ředitele Národního filmového archivu Michala Breganta. Zde přinášáme jeho odpovědi v online podobě. Celé vydání časopisu Synchron naleznete ke stažení ZDE.

Jaký je váš názor na restaurování filmů a DRA? Kdo by, podle vás, měl na digitálním restaurování filmů pracovat a být za jeho výsledek plně odpovědný?

Restaurování filmu je profese, která má poměrně dlouhou tradici v analogových časech a restaurátorské počiny mých starších kolegů v NFA se těší i zahraničnímu respektu. Restaurování je profese, která má nyní k dispozici digitální techniku a technologii, což je učiněné požehnání i prokletí. Obojí proto, že digitální prostředí umožňuje provádět restaurátorské zásahy v takovém rozsahu a do takové hloubky, jak to analog neumožňoval. Na restaurátory to klade nové nároky: jednak musejí ještě pečlivěji studovat prameny k filmu, na kterém pracují, aby byl každý jejich zásah řádně podložený a vyargumentovaný, a pak musejí čelit zájmu žijících autorů o úpravy restaurovaných filmů, které jsou sice lidsky pochopitelné, ale mohly by tyto filmy vzdálit jejich původní podobě. Každý rozumný restaurátor svou práci konzultuje se všemi relevantními pamětníky.

Autoři jsou pro restaurátora velmi důležitými partnery, ale paměť je z podstaty ošidná – proto musí restaurátor vzpomínky autorů brát jako jeden z pramenů, které je ale třeba kri ticky zhodnotit kuprospěchu výsledného díla. Právě restaurátor a historik jsou kvalifikováni také k tomu, aby posoudili důsledky stárnutí či degradace materiálu a tím také řídili svou práci.
Plně chápu filmové tvůrce, kteří jsou pohoršováni mizernými přepisy svých filmů, které se ještě dodnes objevují zejména na DVD a v televizním vysílání. Je ale nutné, abychom rozlišovali různé stupně digitalizace a s ní spojeného restaurování. Terminologicky není tato oblast úplně přehledná, protože do ní přirozeně zasahuje i trh: například by bylo dobré rozlišovat mezi čištěním, remasterováním a restaurováním.

Nápad kameramanů, že právě oni budou odteď garantovat vysokou kvalitu digitalizace (a snad i restaurování), je poněkud pošetilý: zaprvé digitalizace je současnou metodou zpřístupňování filmů, nikoliv polem k autorskému působení; za druhé představa, že pouze vysoké rozlišení (v současnosti 4K) je adekvátní původnímu 35mm filmu a tudíž podmínkou digitalizace, je ekonomicky zcela mimo realitu. Co vše by se mělo skenovat v rozlišení 4K a následně restaurovat? Jaromír Šofr v této souvislosti používá svůj pojem „krásná kinematografie“, který by ale potřeboval vysvětlení. Zatím to vypadá, že „krásná“ je ta kinematografie, která zahrnuje pouze umělecky hodnotné filmy. Archiváři ale nepracují selektivně s ohledem na uměleckou kvalitu, protože pojem audiovizuální dědictví je mnohem širší než třeba „zlatý fond“, „klasika“ apod. Proto musíme hledat vždy adekvátní metody a nástroje pro digitalizaci i restaurování každého materiálu, bez ohledu na jeho uměleckou hodnotu: zpřístupnění si totiž zaslouží nejen časem ověřené opusy našich velkých tvůrců, ale třeba i zpravodajské materiály, u nichž nikdo autory nezná. A měli bychom mluvit také o umělecky „nehodnotných“ filmech, které ale přinášejí svědectví o naší kinematografii a neměly by být z paměti vymazávány tím, že nebudou dnešním divákům dostupné.

Doufám, že z předchozích vět vyplynulo, že za digitální restaurování má být odpovědný restaurátor (nikoliv tvůrce či jeho jakkoli nominovaný nebo samozvaný zástupce), který musí mít pravomoci přiměřené oné odpovědnosti. Žádný restaurátorský zásah není „na věčnost“ – jednak proto, že každý krok musí být vratný a jednak proto, že i tato profese se vyvíjí a v blízké budoucnosti bude jistě pracovat s novými metodami i technologiemi. Tvorba a restaurování audiovizuálního díla jsou odlišné profese, které pracují s odlišnými nástroji a směřují k odlišným cílům.

 Jaký je váš názor na průběh a výsledek restaurování filmu Ostře sledované vlaky ve spolupráci s kameramanem Jaromírem Šofrem, kterému předal režisér Jiří Menzel svoji odpovědnost režiséra-autora?

Nebyl jsem přímým účastníkem restaurování Ostře sledovaných vlaků, ale od kolegů vím, že skupina, která byla k tomu ustavena, pracovala v poněkud napjaté atmosféře, ovlivněné odborným sporem, který se rozvinul mezi skupinou kameramanů a pracovníky NFA.
Notářský zápis ze 16. 2. 2014 svědčí o tom, že Jiří Menzel pověřil Jaromíra Šofra „výkonem (…) práva autorského dohledu nad digitalizací filmu Ostře sledované vlaky tak, aby nedošlo v jejím průběhu ke změně či jinému zásahu do obrazové podoby (…) díla.“ Jak je dnes už obecně známo, k takové změně došlo: onen legendární chlup z okeničky byl naskenován, stejně jako prolínací značky, které byly součástí negativu, ale pro prezentaci a distribuci filmu bylo obojí odstraněno. Tím došlo ke změně oproti tomu, jak film doposud vždy viděli všichni jeho diváci. Možná tak vznikl nejslavnější chlup v českém filmu, ale vážně: to, co se dnes dostává k divákům jako digitalizované Ostře sledované vlaky, je kvůli odstranění onoho chlupu a prolínacích značek verze původního filmu. Citovaným notářským zápisem Jiří Menzel rovněž vyžaduje, aby byla digitalizace provedena podle Deklarace IMAGO o DRA.

Pokud vím, tak tato deklarace z roku 2013 stále platí, ale nejsem si jist, do jaké míry by měla být považována za závaznou – a hlavně pro koho závaznou. Předpokládám, že v rámci debaty o DRA bude Asociace českých kameramanů řádně informovat odbornou veřejnost o aktuálním postoji IMAGO vůči DRA. IMAGO totiž teorii DRA již nijak nepodporuje a výslovně žádá, aby je skupina českých kameramanů nijak s DRA nespojovala.

Další materiály najdete v časopisu Synchron 3 – 2014. Téma DRA naleznete na našem webu zde.

19.9.2014 – Jak to bylo a je s DRA – otevřený dopis prof. Marka Jíchy

Vážení přátelé,

 dovolím si jen upřesnit, že metoda DRA je jasně popsána ve výzkumném projektu NAKI, kde byla po tři roky, kdy jsme o projekt žádali, kultivována a upravována za účasti odborníků z NFA. Potom vždy všemi jejími řešiteli (včetně NFA) podepisována. Nakonec byl projekt MKČR schválen, zahájen.

A náhle je pracovníky a NOVÝM vedením NFA označován jako špatný. Tomu zcela
 nerozumíme.

Teorii DRA jsme byli vyzváni sepsat na žádost NFA, jeho generálního ředitele PhDr. Michala Breganta, který tvrdil, že žádnou teorii nemáme a že potřebné ji mít. Jedině tak se k ní může NFA vyjádřit. Spoluřešitelé výzkumného projektu NAKI nás tak přinutili k tomu, abychom její první verzi sepsali. Domnívali jsme se, že vypracováním teorie posuneme společnou rozpravu a výzkum na téma DRA. Dostalo se nám ale odpovědi, že tím, že jsme teorii vytvořili (sepsali), jsme tím opět potvrdili, že za DRA stojíme, že jej nechceme zrušit. Zrušení DRA se stalo utimativní podmínkou další účasti NFA v projektu. Nezrušení způsobí okamžité a jednoznačné odstoupení NFA z výzkumného projektu, který má stanovit metodiky digitálního restaurování filmů. Žádný další odborný dialog na dané téma se konat nebude? K našemu velkému překvapení jsme se dozvěděli, že tento pracovní text (!) byl NFA neohlášeně distribuován po ministerstvu kultury a jinde bez našeho vědomí s označením jako hotový teoretický materiál. To je v příkrém rozporu s dobrými mravy a slušností. Tento text byl a je materiálem pracovním, řešitelé NAKI z AMU jej veřejně nedistribuovali, nevydali a tak vlastně oficiálně neexistuje.

Vše je manipulováno s jasným záměrem poškodit projekt NAKI a odstavit tak od digitalizace a účasti na tvorbě jejích certifikovaných metodik zástupce autorů filmů.

Přísně se distancujeme proti nařčení, že jsme vytvořili „teorii DRA“. Nic takového neexistuje, protože NFA přerušil násilně vznik a vývoj takového dokumentu, i když jej sám nejprve inicioval. Existuje jen „metoda DRA“, která je výzkumným záměrem projektu NAKI a která je podpořena kameramanskou Deklarací o DRA, ke které se přihlásily svými memorandy mnohé autorské asociace a instituce, když pochopily její skutečný význam.

Pro jistotu věcné diskuse opět poukazujeme na relevantní text metody DRA. Ta je předmětem nyní (a doufáme jen dočasně) bojkotovaného výzkumu. Výzkum nebyl dokončen, nelze jej tedy rušit, neboť ještě nemá žádný výstup. Rušit něco, co ještě nevzniklo a nedostalo možnost řádné obhajoby bychom měli za neetické.

S přátelským pozdravem



Marek Jícha


18.9.2014 – Stanovisko ARAS k problematice digitalizace – restaurování – zpřístupňování – filmů a DRA

Vážení kolegové, dovolte mi vyjádřit svůj názor k problematice sporu mezi NFA, tedy Michalem Bregantem a AČK, tedy Markem Jíchou. Celou záležitost sleduji od začátku a nyní, když jsem si řadu věcí vyjasnila, jsem zcela jednoznačně na straně NFA .

Spor je vlastně o komisi složenou z kameramanů (a dále asi i režisérů, zvukařů, střihačů, ale to není zcela vyjasněno), která by při digitalizaci byla mandatorně přidělena jako kontrolor celého procesu digitalizace. Naprosto chápu, že taková situace by nejen proces prodražovala, ale dle mého soudu i významně komplikovala. Jsem přesvědčena, že při digitalizaci filmů, a zvláště těch staršího data, musí mít restaurátor volnou ruku v tom, jak bude postupovat a koho z pamětníků či odborníků k procesu přizve. NFA je členem evropské asociace filmových archivů ACE (a Michal Bregant je člen řídícího výboru), která se řídí při restaurování filmů osvědčenými pravidly. Naopak ustanovení navrhované komise není zárukou toho, že budou jmenovaní za asociaci lidé, kteří o restaurátorské práci a o konkrétním digitalizovaném filmu něco vědí. Kamera i režie jsou profese, v nichž se uplatňuje originalita a osobitost názoru vlastního, ne znalost historické techniky a technologie. Proto je z mého hlediska zárukou správné digitalizace právě restaurátor, archivář, historik, kurátor – člověk, který je profesně zaměřen na práci s historickými materiály a není to nutně tvůrce. On si k sobě bere lidi a volí technologii procesu, která je adekvátní době a dílu a je odpovědný pravidlům, daných jeho asociací, která se problematikou dlouhodobě zabývá.

Tak, jak tomu bylo i doposud, i nadále budou k restaurování zváni kameramani, protože to bylo je a bude potřeba a pravidla archivářů a jejich dosavadní praxe takový postup zaručují. Jen nebude pravidlem, o což usiluje AČK, že lidé delegovaní AČK za kameramany a další delegáti za režiséry, zvukaře, střihače jejich asociacemi, budou mít významný podíl na rozhodování o výsledném digitalizovaném díle. A proč by také měli? Považuji za nesmysl, aby asociacemi delegovaní současní režiséři, kameramani, zvukaři a střihači byli součástí komise, která by měla být respektována při rozhodování v práci restaurátora. O díle, které je předmětem restaurování přitom nemusí vědět zhola nic. Myslím si, že AČK si chce v rámci tohoto procesu přivlastnit větší díl práv, než mu náleží a nedivím se, že si to NFA nechce nechat líbit.

Rovněž často panem Jíchou zmiňovaná obhajoba našich autorských práv mi přijde naprosto irelevantní. Autorská práva vyplývají z platného autorského zákona. Musím říci, že pokud by někdy v budoucnu mohla přijít nějaká neblahá změna v tomto ohledu, viděla bych riziko spíše právě v účasti kameramanů a dalších profesí, kteří jistě budou chtít být uznány za umělecké i v rámci našeho autorského zákona, a v posunu, které by jejich osobité vidění do nových digitalizací mohlo začít vnášet. Tento spor a rozpor byl již naznačen a dotýkají se ho i kritická posouzení DRA. Není to rovněž důvod, proč se do sporu nezapojuje APA?

Mně osobně přijde tento projekt, v rámci něhož probíhá i zkoumání DRA, a který je podpořený 52 milióny, jako plýtvání penězi. Ale pro FAMU je významný a v mnohém jistě i velmi užitečný. Škola o peníze nepřijde, ale musí se také umět dohodnout.

Podporovat lze dobrou věc. Ráda bych podpořila kolegy kameramany a i kolegy dalších profesí již z pouhé kolegiality a pocitu sounáležitosti. Ne ale za cenu toho, že proces dobře rozvíjející se digitalizace u nás svou podporou zkomplikuji. Věřím NFA a Státnímu fondu kinematografie, kteří mají proces na starosti, že svou práci dělají a budou dělat kompetentně.

8.9.2014 Nataša Slavíková, místopředsedkyně ARAS

Stanovisko bylo přijato na zasedání Rady ARAS dne 9.9.2014

18.9.2014 – Kauza: Digitalizace českých filmů

AKTUALIZOVÁNO 16.1.2015 – V poslední době mezi sebou odborníci čím dál tím vzrušeněji debatují o tom, jak mají být digitalizovány filmy, aby byly autenticky zachovány pro příští generace. Názory na postup se liší. Prezident Asociace českých kameramanů a vedoucí Katedry kamery FAMU Marek Jícha připravil exklusivně pro časopis Synchron následující materiál, který vás problematikou digitalizace provede.

> CESTY K DIGITÁLNĚ RESTAUROVANÉMU AUTORIZÁTU

>> Začínáme digitalizovat i u nás

>> Teorie digitálně restaurovaného autorizátu – DRA

>> Restaurátor a jeho expertní skupina

>> Dopad změn v NFA

>> Evropa souhlasí

>> Evropa nesouhlasí

>> Jak uchovávat a kulturně zpřístupňovat paměť filmu korektně?

>> Výňatek z Deklarace kameramanů IMAGO A AČK o digitálně restaurovaném  autorizátu

 

Názory a stanoviska

Stanovisko ARAS k problematice digitalizace – restaurování – zpřístupňování – filmů a DRA

Jak to bylo a je s DRA – otevřený dopis prof. Marka Jíchy

Michal Bregant: Nápad kameramanů je pošetilý

Reakce AČK na Stanovisko ARAS k problematice digitalizace – restaurování – zpřístupňování – filmů a DRA 

Jiří Menzel – Omyly z publikace „Ostře sledované vlaky“

Vyjádření AČK ke zprávě NFA s názvem Omyly o digitálním restaurování

TZ – AČK Vývoz národního filmového dědictví do ciziny se prozatím nevyplatil

 

Více o DRA

Šest základních bodů metody DRA

Dokument: Novelizace autorského práva pro digitalizaci kinematografických děl

Stenozáznam 73. čtvrtletníku FITESu k problematice digitalizace (PDF)

8. 9. 2014

Na žádost NČB o vydání zdrojových materiálů k digitálnímu restaurování Postřižin odpovídá ředitelka SFK, že smlouvu má připravenou nicméně zdrojové materiály nemůže vydat, neboť kameraman Jaromír Šofr zastává teorii DRA, kterou NFA ani SFK neuznává. Přičemž tzv. Teorie DRA byla součástí projektu „Metodiky digitalizace národního filmového fondu“ (reg.č. DF13P010VV006) jejímž hlavním řešitelem je AMU a NFA byl veden jako spoluřešitel až do 9.12.2014, kdy z projektu vystoupil. Projekt měl být řešen v letech 2013-2017 a MK na něj vyhradilo částku 52 506 000 Kč!

Více Program NAKI

Více Mail SFK

Více Synchron 4/2014

18.8.2014

NFA vydává spolu s Blu-ray Ostře sledovaných vlaků knihu autorů Jeanne Pommeau a Jana Zahradníčka „Zpráva o digitalizaci Ostře sledovaných vlaků“, v níž zpochybňuje kvalitu digitálního restaurování tohoto filmu slovy: „…Při digitalizaci filmu Ostře sledované vlaky byly na přání NČB a kameramana Jaromíra Šofra odstraněny právě některé známky dobové technologie, proto se zdráháme mluvit o restaurování….“ a dále: „…Nicméně u dvou konkrétních problémů nebylo při jednání komise dosaženo shody. NFA zastával stanovisko, že je potřeba ponechat v digitalizovaném díle stopy, jež byly neodstranitelnou součástí originálního negativu a tedy i každé distribuční komise. Jednalo se o chlupy, jež se zachytily na kamerové okeničce při natáčení filmu a zasahovaly do obrazu, a tzv. prolínací značky (znamení pro promítače, že má projekci přepnout z jedné promítačky na druhou, aby diváci pokud možno nezaregistrovali přechod z jednoho dílu filmové kopie na druhý), jež bylo v Československu zvykem vyrážet přímo do originálního kamerového negativu…“. Přičemž v předchozí knize vydané NFA autory Annou Batistovou a Janem Zahradníčkem u příležitosti digitálního restaurování filmu Všichni dobří rodáci se můžeme dočíst : „ …Hlavní část oprav ale spočívá na lidské práci, kdy jsou odstraňována poškození většího rozsahu, se složitějším pozadím nebo vyskytující se na více políčcích za sebou. Typicky šlo o jemnější permanentní vertikální rýhy, chlupy uvízlé na kamerové okeničce, prolínací značky apod….“

Více Směrnice NFA o rekonstrukci a restaurování filmových materiálů

Více NFA e-shop

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Cesty k digitálně restaurovanému autorizátu

Existují dva základní koncepty archivace filmového díla, přičemž přístup některých filmových historiků a archivářů je jiný, než přístup autorů filmových děl. První tradiční cestou je pietní pozorování pozvolného rozpadu filmů v čase, snaha o jejich chemické konzervování, překopírovávání na nové nosiče a ukládání do vychlazených polic archivů. Historický výzkum kopií, které se vracejí ze své pouti světem projekčních sálů velmi poškrábané, barevně posunuté a s potrhanou perforací, přináší uměnovědné záznamy o tomto rozpadu jako důkaz existence historie. Velikou  zásluhou archivářů samozřejmě je, že se nám filmy vůbec dochovaly.

 

Druhou cestou je reálná představa současných autorů filmů, že nové digitální médium dokáže tento rozpad zastavit. Převod analogového obrazu do čísel /nul a jedniček/  nebledne a dokáže tak vytvořit iluzi, že lze zastavit čas. Žádný z autorů netočil film s  tím, že se jednou rozpadne. Film je záznam a měl by mít své trvání. Digitální  restaurování ovšem vyžaduje znovu nastavení původního vzhledu filmu z doby jeho premiéry a to je určitý problém. Pamětníků ubývá, paměť se ztrácí. Je potřeba použít původní autorské know-how a pokusit se opětovně nastavit vzhled premiérového  představení, tedy té filmové projekce, jež je jediným obhajitelným „originálem filmu“.

Zpravidla šlo o promítání vyrovnané, režisérem a kameramanem autorizované kopie. Je potřeba zapojit do procesu digitalizace znalce těchto know-how, tj. zástupce autorů filmů coby přítomné restaurátorské experty. Film je performativní umění podobně  jako divadelní představení nebo hudební koncert. Film nemá hmatatelný originál. Obraz po odpromítání z plátna mizí. Filmové kopie tímto originálem nejsou. Kopie, které již neexistují, nebo časem podlehly degradaci a opotřebení, jsou pouhými zdroji k vyvolání filmového představení podle původních představ a vůle autorů. Digitální  kopie má výhodu své neměnnosti v čase. Budou-li se nuly a jedničky promítat jako  kameramany nastavený obraz, který dále nebledne a nemění barvy, bude možné vidět rekonstrukce původního vzhledu filmových představení opakovaně a bez omezení.

Díky počátečnímu obecnému porozumění výše popsané problematiky se začalo s restaurováním 200 nejlepších českých filmových děl vybraných ze „zlatého fondu“ české kinematografie. Na základě rozhodnutí expertů Filmové rady, sdružující  zástupce všech účastněných profesí filmového průmyslu, měla digitalizace proběhnout  nejen v nejvyšší technické kvalitě, ale i v největším možném přiblížení se původnímu vzhledu originálu díla. Zpočátku se200 nejlepších českých filmových děl  vybraných ze „zlatého fondu“ české kinematografie. Na základě rozhodnutí expertů  Filmové rady, sdružující zástupce všech účastněných profesí filmového průmyslu, měla digitalizace proběhnout nejen v nejvyšší technické kvalitě, ale i v největším možném přiblížení se původnímu vzhledu originálu díla. Zpočátku se tento přístup s protichůdnými názory nesetkával.

Podobně jako ostatní mezinárodní festivaly, které začaly prezentovat digitálně restaurované klasické filmy, také Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary projevil v roce 2010 zájem o prestižní projekci zrestaurované kopie jednoho z nejvýznamnějších děl české kinematografie, Vláčilovy Markety Lazarové (1967).

 

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Výňatek z Deklarace kameramanů IMAGO A AČK o digitálně restaurovaném autorizátu

Digitálně restaurovaný autorizát (DRA) lze považovat za originální zdroj filmového díla jedině tehdy, splňuje-li následující kritéria: obraz je digitalizován v rozlišení odpovídajícím originálnímu kinematografickému materiálu + v původní snímkové frekvenci + v poměru stran a velikosti obrazu odpovídajícím originálu + s dostatečným rozsahem jasů a barevnou hloubkou obrazu zachovávající věrnost originálu; na jeho výrobě se podílelo profesionální pracoviště filmových restaurátorů s příslušnou atestací; na jeho výrobě se podíleli autoři filmu – kameramani, mistři zvuku a režiséři (pokud jsou k dispozici) a zástupci jejich profesních autorských asociací; je schválen expertní restaurátorsko-autorskou skupinou (filmoví restaurátoři s příslušnou atestací, výše uvedení autoři filmového díla, jsou-li dostupní, a zástupci jejich profesních autorských asociací), jejíž členové by měli po vzájemné dohodě podepsat oficiální certifikační dokument o DRA; rozdíly v kvalitě mezi expertní skupinou optimalizovanou RKK a DRA musí být co do tonality a barevného podání obrazu zrakem nerozpoznatelné, což je nezbytné pro zachování autenticity filmového dědictví; je použit jako jediný zdroj pro vytvoření Intermediate Access Package (IAP), z něhož se následně vytvářejí veškeré kopie pro jakékoliv distribuční formáty (digitální kino, televize, domácí video, web atd.), a to bez jakéhokoliv zásahu do podoby díla dle výše definovaných kritérií (s výjimkou změn v celkové velikosti obrazu a odlišné úrovně komprese v závislosti na příslušném distribučním formátu).

Hlavní myšlenkou teorie DRA je, že vznikne- li kvalitní digitalizát, který bude certifikovaný jako DRA, nevzniká nové dílo, a proto autorům nenáleží žádné odměny podle autorského práva za jeho vytvoření, nicméně se tím nezříkají odměny za udělení jednotlivých oprávnění k jakémukoli jeho užití. Tím dojde k poklesu celkových nákladů na digitalizaci filmových děl a to i přesto, že DRA přispěje ke zvýšení kvality digitalizace.

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Jak uchovávat a kulturně zpřístupňovat paměť filmu korektně?

DRA má sloužit autorům i archivářům k zastavení degradace informací uložených v originálních zdrojích filmu, filmových negativech, aby se mohl film dlouhodobě uchovat. Argumenty, že pro digitální archivaci neexistuje digitální médium a že je to příliš drahé, není relevantní, protože pro zpřístupňování rovněž neexistuje archivační digitální médium, neboť takto vzniklé digitalizáty je taky potřebné archivovat digitálně a finanční náročnost nedokonalé digitalizace je přímo úměrná absolutní finanční ztrátě, jelikož v budoucnu vznikne nutnost ji znovu opakovat.

Korektní cestou by bylo levné avšak pouze kvalitativně náhledové digitální zpřístupňování formou internetových obrazových katalogů a u vybraných děl pak forma nejvyšší – DRA. DRA poté umožní následnou bezchybnou diseminaci do všech nižších prezentačních médií (HDTV, BD, DVD). Nejedná se o takové množství filmů, aby bylo nutné považovat tuto metodu za nereálnou.

Je potřeba vyvolat odbornou veřejnou rozpravu o smyslu digitalizace a smyslu využívání společných finančních prostředků. Je potřeba ustanovit „zlatý fond“ české kinematografie na úroveň národní kulturní památky, aby se stát začal o toto národní kulturní bohatství náležitě starat a vyňal je z oblasti zájmů podnikatelské sféry. Aby toto národní dědictví ochránil před postupy zbytku Evropy v tom smyslu, že bude vždy bránit práva a zájmy českých diváků, kteří by se jinak opět mohli stát rukojmími globálního byznysu.

Kameramani stáli u vzniku filmových archivů, mají proto právo vyjadřovat se k aktuálním změnám ve filmovém archivnictví, přinášejících s sebou mnohé otázky včetně té, co přesně má být v případě nově vznikajících digitálních filmů považováno za archiválii. Bude-li mít konečně nově vzniklý digitální film archiválii, může ji mít i DRA!

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Evropa nesouhlasí

Může se vůbec jednat o náhodu, že se IMAGO o pracovní skupině WG3 vůbec nedozvědělo a tudíž se do ní samo nepřihlásilo? Došlo následně ke konfliktnímu střetu zástupců Asociace českých kameramanů s představiteli Evropské asociace archivů ACE a s jejich prezidentem panem Nicolou Mazzantim.

Ostrá výměna názorů započala vznesením dotazu, proč nebyli k procesu vyhledávání vhodného postupu digitalizace v evropských archivech přizváni zástupci kameramanských asociací. Odpovědí bylo, že archiváře kameramani jako autoři nezajímají, protože autory nejsou. Pan Mazzanti neviděl rozdíl mezi kameramanem a kostymérem.

Celý následný emailový dialog naznačil nesouhlas archivářů s teorií DRA,respektive s účastí kameramanů a kameramanských či jiných asociací na digitálním restaurování. Lze se domnívat, že do procesu digitalizace nastoupily zcela jiné parametry, než byla původní snaha nastavit nejvyšší kvalitu a autorizovanou originalitu původního filmového díla.

Zcela paradoxně tedy archivy, proklamující otevírání svých sbírek a digitální zpřístupňování jejich obsahu veřejnosti, současně brání naději autorů archivovaných děl na jejich kvalitní digitalizaci. Plánovaným vykoupením autorských práv za malé paušální částky pro režiséry a producenty chtějí evropští archiváři obejít autorství kameramanů a zvukových mistrů, tedy těch filmových profesí, které režisérům pomáhají vytvořit specifický rukopis jejich díla, v němž klíčovou roli hraje právě obraz a zvuk.

Došlo k překvapivému zvratu strategie evropských archivů, které si uvědomily nebezpečí požadavku kvalitní, tedy autorizované digitalizace. Začínají se objevovat manipulativní názory, že je na digitální restaurování ještě brzy, že to technologicky ještě neumíme. Začíná se více mluvit o zpřístupňování, které nevyžaduje nejvyšší kvalitu a tudíž ani restaurátorský a expertní autorský dohled. Dělení digitalizace do tří kvalitativních skupin – nejnižší náhledové, střední televizní a vysoké kinodistribuční – je snahou o zrušení původní úrovně nejvyšší autorizované.

Aplikace metody DRA do digitalizačního procesu zabezpečuje vznik digitálních originálních zdrojů filmu a zajišťuje tak, že nebudou vznikat nové verze filmů. Rozdělení na tři formy zpřístupňování je de facto přiznáním rozhodnutí distribuovat nově vzniklé verze děl v nízké obrazové i zvukové kvalitě, v nízkém rozlišení, bez dostatečných ochranných restaurátorských zásahů a bez souhlasu jejich autorů nebo spoluautorů.

Strach archivů, že vznikne nová značka typu Dolby a způsobí nástup byrokratických komplikací nebo dokonce nastavení poplatků za certifikaci DRA, jsou mylné, protože metodika DRA není určena pro plošné využívání, ale pouze pro ty případy digitalizace, kdy půjde o nákladné restaurování, zasluhující zvláštní individuální kontroly. Jejím výsledkem bude vznik nového digitálního originálního zdroje DRA, tudíž DRA nemůže být žádnou obchodní značkou, ale označením fyzické existence filmového originálního digitálního zdroje. Proto podala Asociace českých kameramanů podnět do Evropské komise formou public consultation, kde uvedla všechny tyto důvody a upozornění.

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Dopad změn v NFA

V NFA se vyměnilo vedení, novým generálním ředitelem se stal Michal Bregant a ředitelkou kinematografických sbírek Anna Batistová. Oba byli registrovaní spoluřešitelé nově zahájeného projektu NAKI AMU/NFA. Anna Batistová z něho ale pro nesouhlas s teorií DRA po několika měsících odstoupila. Bylo to náhlé a překvapivé rozhodnutí vzhledem ke skutečnosti, že s touto teorií předtím souhlasila a projekt v takovém znění i podepsala.

Zde nastala nečekaná změna postoje nového vedení NFA vůči myšlence certifikované digitalizace národního fondu a vůči myšlence přímé účasti autorů obrazu (kameramanů) na digitalizaci. Došlo k nejasnému zpochybňování již daných a v přihlášce projektu dávno definovaných principů teorie DRA. Například byl vznesen požadavek na změnu slova „autorizát“, protože připomíná slovo „autor“. Tyto věci se postupně vysvětlovaly, ale vesměs velmi těžce.

Bývalá harmonická spolupráce mezi kameramany a Národním filmovým archivem byla ta tam. Dokonce se ve vzduchu vznášela otázka, zda celý projekt pro tyto neshody nezastavit. To ale NFA nikdy nechtěl a opakovaně prostřednictvím Michala Breganta sdělil, že na projektu pokračovat chce, ale bez DRA. Šlo o nepochopitelný obrat. Protiargumenty v době, kdy se po tři roky podepisovaly přihlášky žádostí projektu NAKI na základě teorie DRA, Michal Bregant nikdy nevznesl. Jeden z nejdražších výzkumných projektů MKČR na bázi  DRA nelze jednoduše bez DRA vykonávat. Navíc řešitelé AMU to ani neplánovali. Nastalo dlouhé období obhajování a dokazování teorie DRA. Michal Bregant a Anna Batistová tvrdili, že jde jen o nesprávnou hypotézu.

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Restaurátor a jeho expertní skupina

V roce 2011 jsme v rozšířené expertní skupině začali pracovat na digitalizaci nového snímku pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, filmu režiséra Miloše Formana Hoří, má panenko /1967/. Financování digitaličaního programu českých filmů se ujala za tím účelem založená soukromá Nadace české bijáky Petra Šikoše.

Jelikož jsme měli teoretickou část metodiky digitalizace formou teorie DRA již nadefinovánu, začali jsme ji ověřovat. Stále nebyl určen restaurátor, respektive se této funkce, co se obrazu týče, přirozeně ujal Ivo Marák z UPP, který jako koordinátor řídil celou digitalizaci. Restaurováním zvuku byl rovněž automaticky pověřen zvukový mistr  společnosti Soundsquare Pavel Rejholec, spolupracující s Ing. Ivo Špaljem. Tato skutečnost byla popsána v tiskové zprávě NFA vydané u příležitosti oznámení dokončení digitalizace filmu, v níž se mj. uvádí, že restaurování proběhlo dle konceptu DRA. NFA tehdy DRA respektovalo.

Naše kameramanská sekce řešila problém ustanovení pravidel práce kameramanů – expertů. Objevil se argument Anny Batistové z NFA, že kameramani jsou ti, kteří potenciálně ze své autorské podstaty chtějí díla jen vylepšovat, což je v procesu digitalizace národního filmového fondu nepřijatelné. Prostředky jsou vynakládány na digitalizaci původního vzhledu filmu a nikoli na jeho nové vylepšené verze. Byl to nepřesný názor, na který jsme reagovali vypracováním návrhu na složení expertního kameramanského týmu, složeného ze tří kameramanů – expertů:

  1. Autor filmu, žijící kameraman, v případě nežijícího autora jiný kameraman schválený dědicem nebo Asociací českých kameramanů

  2. Kameraman – expert schválený Asociací českých kameramanů

  3. Kameraman – expert schválený Asociací českých kameramanů

Sestava tří kameramanů, zaručovala objektivnost, nestrannost a kontrolu nad výroky svých kolegů. Schopnost takovéto pracovní expertní skupiny se opírala o zkušenosti získané již z digitalizace filmu Marketa Lazarová.

V rámci pracovního dialogu nad jednotlivými problémy se skupina vždy usnesla na obhajitelném vyhodnocení, které sloužilo restaurátorovi jako korektní názor. U filmu Hoří, má panenko byl úkol těžší, neboť jsme měli žijícího autora obrazu, kameramana Miroslava Ondříčka. Složení expertní skupiny tedy bylo: Miroslav Onříček, Marek Jícha a Jiří Myslík. Výsledek se opět zdařil a forma spolupráce tří kameramanů jako členů expertní skupiny se potvrdila.

V roce 2013 se stalo několik podstatných událostí. Tým řešitelů AMU a NFA obdržel prostředky na řešení projektu Metodik digitalizace národního filmového fondu (NAKI) a mohl se naplno pustit do práce. Byl to současně rok digitalizace filmu Všichni dobří rodáci /1968/, kterého se v závěru účastnil také pan režisér Vojtěch Jasný. Kameramanská skupina pracovala ve složení Marek Jícha, Jiří Myslík a Antonín Weiser. Ten nahradil nežijícího autora, kameramana Jaroslava Kučeru, k čemuž dal souhlas Kučerův syn Štěpán Kučera, rovněž kameraman a člen AČK. Film byl opět zrestaurován ve vynikající kvalitě podle historiky vybrané referenční kopie.

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Teorie digitálně restaurovaného autorizátu – DRA

O výzkum jsme žádali Ministerstvo kultury ČR celkem třikrát. Během tohoto tříletého období jsme na podkladě vypracovaných přihlášek projektu NAKI vytvořili Teorii digitálně restaurovaného autorizátu (DRA).

Název teorie vznikal nejprve od slova autorizát, který vymyslel kameraman Jaromír Šofr, jenž byl součástí kameramanské digitalizační skupiny, byť zprvu jen na teoretické úrovni. Slovo autorizát vysvětloval tím, že se jedná o fyzický produkt autorizace, tedy ustanovení certifikátu kvality výsledného digitalizátu. Rozdíl mezi slovy digitalizát a autorizát viděl Šofr v tom, že digitalizátů známe velké množství a to na všemožných kvalitativních úrovních, včetně těch technicky naprosto nepřijatelných, takzvaných „pirátských DVD“. Slovo digitalizát tedy přesně nevyjadřuje výstup, který by odpovídal digitalizacím v nejvyšší kvalitě. Slovo autorizát je vhodnější, neboť vyjadřuje, že došlo k souhlasu, tedy k autorizaci nějakou autorizační skupinou mající k tomu potřebnou autoritu. Již tehdy jsme měli na mysli autorizaci digitálním filmovým restaurátorem s vedoucím postavením spolupracujícím s expertní skupinou, jež má mandatorně přítomné zástupce autorů touto digitalizací dotčených.

Termín autorizát zdůvodňoval Jaromír Šofr jeho slovní podobou s označením obdobných procesů, jakými je např. destilace, při níž vzniká destilát. Destilace – destilát, autorizace – autorizát. Jde o nové slovo, které se ale brzy ujalo a jeho nezvyklost se rychle vpila do myslí nejen odborníků, ale i státních úředníků, což bylo Šofrovým záměrem. Výraz si rychle našel příznivce i odpůrce a to i na mezinárodním poli. Na základě připomínek Vladimíra Opěly přibyla ještě dvě další nová slova: „digitálně“ a „restaurovaný“. Plný název této metody byl ustanoven jako Teorie o digitálně restaurovaném autorizátu – DRA.

Teorie o DRA tvrdí, že kvalitní digitalizát může vzniknout pouze tehdy, když jej pro vádí restaurátor se státní certifikací, který spolupracuje s expertní skupinou, jejímiž členy jsou mimo jiné také zástupci autorských profesí a jejich asociací a dalších státních či jiných kontrolních autorit.

Za autory je pokládán kameraman, zvukový mistr a režisér. Nejsou za ně považovány ostatní autorské asociace, jejichž členy jsou střihači, kostyméři, maskéři, architekti a výtvarníci, herci, scenáristé či hudební skladatelé, jelikož jejich produkty se nedají digitalizací ani vylepšit ani poškodit, jsou jednou dané, a tudíž nejsou předmětem restaurování. Zástupcem autorů a jejich dědiců se myslí profesní asociace sdružující nejlepší autory daného oboru nebo jiné obdobné organizace či komory sdružující elitu dané profese, starající se o ochranu a udržování vysokých kvalitativních profesních parametrů. Nejsou totiž k dispozici jiné podobné profesní organizace, které by mohly obstát v mandátu vykonávání funkce expertního dohližitele. Přesto, půjde-li o obsazení expertního místa odborníkem mimo tuto profesní organizaci, měla by mít tato organizace mandát k vyjádření souhlasu takové nominace.

Chceme-li dospět k cíli, tedy ke kvalitní digitalizaci, musíme respektovat základní profesní názory autorských  komunit a jejich autorit. Profesní asociace nemají v České republice funkci odborovou, ale především profesně kontrolní a sdružují nejlepší tvůrce z oboru.

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Začínáme digitalizovat i u nás

Z rozhodnutí ředitele Národního filmového archivu pana Vladimíra Opěly byli v roce 2011 osloveni kameramani z okruhu profesora katedry kamery FAMU Marka  Jíchy, spoluautora prvních dvou filmů natočených v plně digitální podobě DC4K Ulovit  miliardáře a Hlava-ruce-srdce, spolu s dalšími pedagogy FAMU z kabinetu obrazové techniky KOT, ke spolupráci na projektu digitalizace.

Restaurování mělo proběhnout ve zkušené postprodukční společnosti Universal Production Partners (UPP), která patří k nejlepším v Evropě. Díky tomuto profesionálnímu zázemí jsme tedy nebyli nuceni začínat na „zelené louce“. Vladimír Opěla byl znám svojí pevnou rukou, originální negativy uložené v NFA přísně chránil a nikdy je nikomu z archivu nevydal a to ani v případě negativů pro digitalizaci filmu Marketa Lazarová. Místo toho nabízel pro její digitalizaci černobílý duplikační pozitiv s argumentem, že je již hustotně vyrovnán, čili informace o tom, jak kameraman Bedřich Baťka film zamýšlel, jsou v něm zaznamenány. Zde se prokázala nesporná nutnost historického výzkumu souvisejícího s digitalizací, který objevil, že kameraman Baťka sám filmové kopie filmu Marketa Lazarová nevyráběl, jelikož byl v té době již v  emigraci a že kopie a jejich hustotní expozice prováděl kameraman František Uldrich. Bylo rozhodnuto tohoto žijícího kameramana přizvat k digitalizaci a vznikla skupina kameramanů – expertů: František Uldrich, Marek Jícha a Jiří Myslík.

Otevřel se tak problém autorství filmové fotografie, které bezesporu patří  kameramanu Bedřichu Baťkovi. Tvrzení, že duplikační pozitivy jsou zdrojem kameramanovy tvůrčí vůle, dlouho držel Vladimír Opěla jako nezvratný důvod pro výhodnost používání duplikačních ozitivů pro digitalizaci. Originální negativ byl ve filmových archivech považován za ryze technický záznam obrazu z kamery  neobsahující informace o autorské vůli autora filmové fotografie. To zahájilo debatu o podstatě kameramanské práce a uplatnění autorské vůle kameramana již v originálním negativu z kamery.
Duplikační pozitiv filmu Marketa Lazarová vykázal jasné technické nedostatky a pan ředitel Opěla nakonec přislíbil zapůjčení originálního negativu jednoho dílu filmu, aby mohl proběhnout srovnávací test. Po předvedení kvality naskenovaného originálního negativu v rozlišení 4K (ekvivalent 35mm filmu) a porovnání s kvalitou duplikačního pozitivu bylo definitivně rozhodnuto. Film se skenoval ve 4K z originálního negativu se souhlasem Vladimíra Opěly dle doporučení a odhadu expertní kameramanské skupiny.
Práce se okamžitě rozdělila na dvě hlavní části: restaurování obrazu v UPP a paralelně probíhající restaurování zvuku ve studiu Soundsquare v Praze. Obrazové opravné  restaurování, odstraňování škrábanců, chlupů a startovacích značek bylo současně  opatřeno restaurováním výsledného tonálního, jasového a strukturálního vzhledu  obrazu filmu. Kameramanům šlo hlavně o to, aby digitální kopie vypadala tak, jako současně na vedlejším plátně promítaná referenční kopie analogová. Ta ovšem často nebyla bez odchylek od zpravidla nedochované kopie premiérové.

Expertní skupina vedená Ivo Marákem, vrchním techologem UPP spolupracujícím s ředitelem NFA Vladimírem Opělou, kurátorkou NFA Janou Přikrylovou, skeneristou UPP Janem Zahradníčkem, kameramany AČK Jiřím Myslíkem, Františkem Uldrichem a Markem Jíchou, zvukovým mistrem firmy Soundsquare Pavlem Rejholcem, restaurátorským expertem Miloslavem Novákem a dalšími členy expertní skupiny, si položila otázku, kdo z tohoto týmu je hlavním restaurátorem s rozhodovací pravomocí? Protože jsme odpověď nenašli, přivedla nás tato otázka na myšlenku  vypracovat metodiku digitálního restaurování. Rozhodli jsme se podat žádost na Ministerstvo kultury České republiky na výzkumný projekt národní kulturní identity NAKI, v rámci kterého bychom tuto metodiku a systém práce při digitalizaci mohli vypracovat.

14.7.2014 – Tisková zpráva: FITES PARTY

Na terase hotelu Thermal se 8.7.2014 v 15,00 hod. v rámci 49. MFF KV uskutečnila tradiční FITES PARTY 2014, tentokrát ve spolupráci FITES s Asociací českých kameramanů – AČK, Asociací filmových střihačů a střihaček (A.F.S.) a s Nadací české bijáky.

<< Tiskový zpráva ke stažení (DOC) >>

<< Výzva AČK ke stažení (PDF) >>

1/ V úvodu režisér Martin Vadas, předseda FITES, připomněl, že před dvěma dny ve Spojených státech amerických zemřel filmař českého původu Petr Nýdrle (* 16.11.1954 – † 6.7.2014) nejtalentovanější student FAMU druhé poloviny 70. let minulého století, režisér, kameraman a producent, bytostný filmař s osobitým pohledem na věc, který žil v Hollywoodu a uspěl v mimořádné konkurenci i v USA jako málokterý český exulant. Předseda FITES vyjádřil radost nad tím, že mohl být jeho spolužákem nejen ve „školičce“ profesora Jána Šmoka, ale v průběhu studia Filmové a televizní fakulty AMU v Praze (FAMU 1974-1981) i jeho spolupracovníkem. Petr Nýdrle po roce 1989 býval častým návštěvníkem MFF v Karlových Varech a v roce 2011 se zde uskutečnila obnovená premiéra celovečerního hraného filmu Evžen mezi námi, který komunisté v socialistickém Československu po jeho obhájení jako absolventské práce na FAMU na deset let zavřeli do trezoru, což bylo hlavní příčinou jeho odchodu do zahraničí.  Návštěvníci FITES PARTY k uctění památky Petra Nýdrleho drželi minutu ticha.

2/ Poté Martin Vadas informoval přítomné o odeslání „Otevřené výzvy Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., Asociace režisérů a scénáristů –   ARAS a Asociace českých kameramanů – AČK představitelům České republiky: Za svobodu ukrajinského režiséra Olega Sencova, vězněného v Moskvě. Za zachování celistvosti Ukrajiny.“ představitelům České republiky.

Výzvu za uvedené organizace podepsali Prof . MgA. Marek Jícha, president AČK, MgA. Miroslav Adamec, předseda ARAS (v zast. Nataša Slavíková, členka Rady ARAS) a Mgr. Martin Vadas, předseda FITES.

K výzvě se připojili: spisovatel Jiří Stránský, bývalý politický vězeň, bývalý předseda PEN klubu a člen výkonného výboru PEN klubu, Jiří Dědeček, předseda PEN klubu, Ing. Libuše Ludvíková předsedkyně Společnosti přátel PEN klubu a další vyjadřují podporu na sociálních sítích.

3/ Pak prof.MgA. Marek Jícha, president AČK, představil hlavní téma setkání filmařů, kterým bylo restaurování archivních filmů a digitalizace. Seznámil přítomné s iniciativou AČK, s kterou se rozhodla oslovit celou odbornou filmovou a televizní veřejnost. Jde o návrh obrátit se na ministra kultury, aby zadal Národnímu filmovému archivu úkol připravit a registrovat 200 nejlepších vybraných českých filmů do statutu Národních kulturních památek. Účastníci FITES PARTY tuto kameramanskou iniciativu vesměs podpořili a VV FITES se jí bude zabývat na nejbližším zasedání. Filmaři hodlají vypracovat společný text, který by byl předložen jako podnět široké odborné filmové veřejnosti a ministru kultury ČR.

Marek Jícha upozornil, že prohlášení kvalitních českých filmů za národní kulturní památky, by prospělo zařazení filmového umění a slavných českých filmů mezi ostatní kulturní klenoty v majetku Českého státu. Filmové umění si vzhledem k tomu, jakou měrou proslavilo české umění na celém světě, takovou pozornost a péči jistě zaslouží.

Prezident Asociace českých kameramanů Marek Jícha dále uvedl: „Stejně je důležité, aby restaurování českých filmů neprobíhalo mimo území České republiky. České filmy vznikaly jistou dobu ve specifické situaci východoevropského komunistického bloku, kdy nemohly být dodržovány optimální výrobní technologie. V tzv. „ORWO regionu“, tedy na území, kde se musel používat východoněmecký filmový materiál ORWO, vyráběný ve Wolfenu. Čeští a slovenští kameramani byli nuceni používat nestandardní postupy, aby dospěli k výsledkům, které by byly po výrazové stránce srovnatelné se západní produkcí používající kvalitní materiál KODAK. Tyto pracovní postupy a kameramanské know-how jsou zcela originální, jsou nyní předmětem ještě

nedokončeného výzkumu NAKI a zcela neznámé v zahraničí. Lze si jen těžko

představit, že by se digitalizace československých filmových skvostů neúčastnili odborníci z řad Asociace českých kameramanů nebo experti – restaurátoři z řad českých zvukových mistrů. Dosavadní výsledky digitalizace filmů Markéta Lazarová, Hoří má panenko, Všichni dobří rodáci a Ostře sledované vlaky dokládají, že v České republice si umíme digitalizovat filmy v nejvyšší kvalitě s využitím dovedností našich odborníků“.

Martin Vadas připomněl, že v rámci 49. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Asociace českých kameramanů – AČK ve spolupráci se svými partnery uspořádala 5. července 2014 v sálu „B“ odborný Master Class prof. Jaromíra Šofra, který názorným způsobem představil problematiku restaurování a digitalizace. Tam kameraman Šofr zasvěceně komentoval promítané ukázky nekvalitních digitalizací filmů režiséra Jiřího Menzela, Konec starých časů, Postřižiny a Rozmarné léto. Poukázal na skutečnost, že některé „digitalizace“ byly v minulých obdobích provedeny nekvalitně, neodborně, v nevhodném formátu a bez dohledu a souhlasu jejich autorů. Prof. Jaromír Šofr na FITES PARTY zdůraznil nutnost tento nedobrý stav digitálního zpřístupňování českých filmů změnit.

O situaci digitalizace na Slovensku hovořil Mgr. Štefan Vraštiak, filmový historik a předseda Slovenského filmového zväzu.

Promluvil zde i ing. Petr Šikoš, předseda správní rady Nadace české bijáky, která financovala dosavadní restaurování a digitalizaci českých filmů. Zdůraznil, že „není účelné digitalizovat rychle a za každou cenu v co největším počtu, ale důležitost spatřuje v koncentrování se na kvalitu a zapojení veřejnosti – Národ sobě!

Režisér Martin Vadas, předseda Českého filmového a televizního svazu FITES, položil opakovaně se vracející otázku: Co je film? „Ptejme se, zda je odpovědné při dnešních technologických možnostech vydávat za film i takové zhůvěřilosti, jejichž ukázky jsme na Master Class Jaromíra Šofra mohli shlédnout jako příklady nevhodných „digitalizací“ šířených na různých nosičích, dokonce bez autorizace žijících autorů.  Vnímání takových „produktů“ dnešní mladou generací je často negativní a na hony vzdálené od prožitku filmového diváka v premiérových kinech v době vzniku těchto filmů.“ Martin Vadas upozornil na nebezpečí diskreditace „filmu“ u diváků, kteří si často neuvědomují, že dnes v televizi, na internetu i ve školách a jinde se nedívají na film, ale často na pouhé „informativní náhledy“ rozličné úrovně a formátů Betacam, HD, VHS, DVD apod., které jsou často daleko pod úrovní původního 35 mm filmu a s kvalitou plnohodnotného zážitku filmového představení mají jen málo společného. „Takovou „digitalizaci“ ve spojení se slůvkem „film“ by mohli diváci právem považovat za jistý druh podvodu, který je na nich páchán a mohl by pohřbít kouzlo a přitažlivost kinematografie jako takové. Je jen otázkou času, kdy i právní stát bude – podobně jako např. auta s přetočeným tachometrem – hodnotit takové výrobky jako podvod.“

V následné diskusi prof.Jaromír Šofr odmítl argument některých kruhů z NFA, které tvrdí, že „autory nelze připustit k digitálnímu restaurování jejich filmů, neboť mají tendenci si svůj filmový obraz po padesáti letech „vylepšovat“.“ Prof.Šofr zdůraznil, že kameramani mají dnes vzdělání, znalosti, dovednosti a uměleckou profesionální praxi, ve které pracují dnes a denně na světlotonálním řešení filmového obrazu a jeho vyrovnání v rámci zachování kontinuity obrazového vyprávění a tuto způsobilost jsou připraveni uplatnit i v rámci restaurování filmů. Poukaz na „vylepšování“ je nepochopením těchto principů.

Podporu digitalizační metodě za přítomnosti autorů vyjádřili v diskusi režisér Ivan Fíla, střihač Matouš Outrata, místopředseda Asociace filmových střihačů a střihaček (A.F.S.) a další.

Situaci digitalizace v Německu účastníkům FITES PARTY popsali Ulrich a Erika Gregorovi z Berlína. Oslovil je moderátor Václav Čapek, člen výkonného výboru FITES. S překladem z němčiny pohotově vypomohl Ivan Fíla.

Profesoři FAMU Marek Jícha a Jaromír Šofr připomněli, že výzkum NAKI AMU/NFA byl otevřen v roce 2013 a má za sebou již jeden a půl roku plodné práce. Výzkumný tým pracuje na objednávku a pro potřeby Ministerstva kultury České republiky a přináší již první výsledky. Jednou takovou metodickou ukázkou bylo zrestaurování filmu Ostře sledované vlaky oskarového režiséra Jiřího Menzela, která byla předvedena 5. července 2014 pod patronátem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, kde se konala slavnostní premiéra nově zrestaurované digitální kopie filmu Ostře sledované vlaky před plně obsazeným sálem se 1400 diváky. Projekce byla důkazem, že kvalitní digitalizací, v rozlišení 4K vyrobenou pod dohlednem profesních autorských asociací, můžeme i v České republice nastavit laťku filmového restaurování. A posunout ji na světovou úroveň.

Způsob práce restaurátorů, který vede k takovým výsledkům, se jmenuje Metoda digitálně restaurovaného autorizátu – DRA. Film Ostře sledované vlaky byl prvním restaurovaným filmem, který splňuje všechna přísná kritéria DRA digitalizace. Po dokončení výzkumného projektu bude možné takto digitalizované filmy certifikovat a uznat tak novou digitální podobu filmů jako jejich nový originální zdroj. Takový způsob převodu filmového obrazu z filmových 35mm pásů je nutností, vzhledem k tomu, že dnes jsou již téměř všechny kinosály vybaveny digitálními projektory. Nedošlo-li by k poctivé digitalizaci vybraných filmů, staly by se nejlepší české filmy pro nové generace diváků kulturními statky zcela neznámými.

Počasí i nálady účastníků FITES PARTY 2014 byly vlídné, vlhkost vzduchu i teplota nápojů přiměřené.

8.7.2014 – Tisková zpráva: Master Class prof. Jaromíra Šofra

V rámci 49. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Asociace českých kameramanů – AČK ve spolupráci se svými partnery uspořádala dne 5. července 2014 v sálu „B“ hotelu Thermal odborný Master Class prof. Jaromíra Šofra, který názorným způsobem představil téma digitalizace a zasvěceně komentoval promítání ukázek nekvalitních digitalizací filmů režiséra Jiřího Menzela, Konec starých časů, Postřižiny a Rozmarné léto. Poukázal na skutečnost, že tyto digitalizace byly v minulých obdobích provedeny nekvalitně, neodborně a bez dohledu a souhlasu jejich autorů. Prof. Jaromír Šofr připomněl nutnost tento nedobrý stav digitálního zpřístupňování českých filmů změnit. A dále touto nešťastnou cestou nepokračovat. Spolu s prof. Markem Jíchou, kolegou kameramanem a vedoucím výzkumného týmu NAKI AMU/NFA (národní kulturní identity) presentovali výzkumný projekt, který slouží vypracování metodik digitalizace národního filmového fondu. Akce se zúčastnil i ing. Petr Šikoš z Nadace české bijáky, která financuje dosavadní restaurování a digitalizace českých filmů, Ivo Marák, technolog postprodukční společnosti UPP Universal Postproduction Partners, ing. Jaroslav Sládek, technolog České televize, a vystoupení uzavřela presentace Pavla Rejholce, zvukového restaurátora ze společnosti SOUNDSQUARE, ve které zmínil problematiku restaurování zvukové složky historických filmů.

Pohled Rady Státního fondu kinematografie představil Bc. Petr Vítek – předseda Rady.

Režisér Martin Vadas, předseda Českého filmového a televizního svazu FITES, v závěru zmínil stále aktuální nutnost hledání odpovědi na otázku, co je film: „Zda je odpovědné při dnešních technologických možnostech vydávat za film i takové zhůvěřilosti, jejichž ukázky jsme zde mohli shlédnout jako příklady nevhodných „digitalizací“ šířených na různých nosičích, dokonce bez autorizace žijících autorů.  Vnímání takových „produktů“ je na hony vzdálené od prožitku filmového diváka v premiérových kinech v době vzniku těchto filmů.“  Martin Vadas upozornil na nebezpečí diskreditace „filmu“ u diváků, kteří míhání podivných parazitních stínů na obrazovkách by mohli právem považovat za jistý druh podvodu, který je na nich páchán a mohl by pohřbít kouzlo a přitažlivost kinematografie jako takové. Je jen otázkou času, kdy i právní stát bude – podobně jako auta s přetočeným tachometrem – hodnotit takové výrobky jako podvod.

 

Jaromír Šofr připomněl: „Výzkum NAKI AMU/NFA byl otevřen v roce 2013 a má za sebou již jeden a půl roku plodné práce. Na schůzce s ministrem kultury Mgr. Danielem Hermanem jsem pana ministra informoval o tom, že tento tým pracuje na objednávku a pro potřeby Ministerstva kultury České republiky a přináší již první výsledky v podobě dalšího úspěšně zrestaurovaného filmu Ostře sledované vlaky, který byl vyroben podle metody DRA, tedy kvalitněji a levněji. Pracovala na něm vedle restaurátorů z NFA také skupina expertů, které jsem přizval z Asociace českých kameramanů já, tedy mých kolegů kameramanů, kteří restaurování filmů rozumějí“.

 

Téhož dne 5. července 2014 odpoledne proběhla pod patronátem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech slavnostní premiéra nově zrestaurované digitální kopie filmu Ostře sledované vlaky. Projekce byla důkazem, že kvalitní digitalizací v rozlišení 4K vyrobená pod dohlednem profesních autorských asociací, může i v České republice nastavit laťku filmového restaurování. A posunout ji na světovou úroveň. Způsob práce restaurátorů, který vede k takovým výsledkům, se jmenuje Metoda digitálně restaurovaného autorizátu – DRA. Film Ostře sledované vlaky byl prvním zrestaurovaným filmem, který splňuje všechna přísná kritéria DRA digitalizace. Po dokončení výzkumného projektu bude možné výsledné digitalizované filmy certifikovat a uznat tak novou digitální podobu filmů jako jejich nový originální zdroj. Takový způsob převodu filmového obrazu z filmových 35mm pásů je nutností, vzhledem k tomu, že dnes jsou již téměř všechny kinosály vybaveny digitálními projektory. Nedošlo-li by k digitalizaci, staly by se nejlepší české filmy pro nové generace diváků tituly zcela neznámými.

 

Asociace českých kameramanů přináší na FITES PARTY, která se uskuteční na Terase hotelu Thermal 8.7.2014 v 15,00 hod. iniciativu, kterou oslovila celou odbornou filmovou a televizní veřejnost. Jde o návrh obrátit se na ministra kultury, aby zadal Národnímu filmového archivu úkol připravit a registrovat 200 nejlepších vybraných českých filmů do statutu Národních kulturních památek. Účastníci FITES PARTY tuto kameramanskou iniciativu podpořili a hodlají vypracovat společný plán, který by byl předložen jako žádost široké odborné filmové veřejnosti ministru kultury. Prohlášení kvalitních českých filmů za národní kulturní památky, by prospělo zařazení filmového umění a slavných českých filmů mezi ostatní kulturní klenoty v majetku Českého státu. Filmové umění si vzhledem k tomu, jakou měrou proslavilo české umění na celém světě, takovou pozornost a péči jistě zaslouží.

 

Prezident Asociace českých kameramanů Marek Jícha uvádí: „Stejně je důležité, aby restaurování českých filmů neprobíhalo mimo území České republiky. České filmy vznikaly jistou dobu ve specifické situaci východoevropského komunistického bloku, kdy nemohly být dodržovány předepsané výrobní technologie. V tzv. „ORWO regionu“, tedy na území, kde se musel používat východoněmecký filmový materiál ORWO, vyráběný ve Wolfenu. Čeští a slovenští kameramani byli nuceni používat nestandardní postupy, aby dospěli k výsledkům, které by byly srovnatelné se západní produkcí používající kvalitní materiál KODAK. Tyto pracovní postupy a kameramanské know-how jsou zcela originální, jsou předmětem ještě nedokončeného výzkumu NAKI a zcela neznámé v zahraničí. Lze si jen těžko představit, že by se digitalizace těchto filmových skvostů neúčastnili odborníci z řad Asociace českých kameramanů nebo experti – restaurátoři z řad českých zvukových mistrů. Dosavadní výsledky digitalizace filmů Markéta Lazarová, Hoří má panenko, Všichni dobří rodáci a Ostře sledované vlaky dokládají, že v České republice si umíme digitalizovat filmy v nejvyšší kvalitě s využitím dovedností našich odborníků“.

<< TZ ke stažení ve formátu DOC >>

5. 7. 2014

Konala se slavnostní premiéra Ostře sledovaných vlaků na 49. MFFKV. Jiří Menzel při té příležitosti oznamuje svůj závazek finančně se podílet na digitálním restaurování Postřižin. Nadace poté veřejně garantuje svou spoluúčast na projektu a žádá o vydání zdrojových materiálů. SFK slibuje připravit smlouvu, na jejímž základě by mohly být vydány zdrojové materiály k Postřižinám.

Více Reflex

3.7.2014 – FITES protestuje proti změně archivního zákona

Český filmový a televizní svaz FITES protestuje proti záměru Nejvyššího soudu, který chce prostřednictvím Ústavního soudu ČR dosáhnout změny archivního zákona č.499/2004 Sb. a znemožnit tak poznávání naší minulosti v podmínkách, které se osvědčily v průběhu posledních deseti let. Protestujeme proti tomu, aby práce nás dokumentaristů, badatelů, ale též historiků a dalších občanů. . . byla tímto způsobem pustošena.

Archivní zákon z roku 2004 byl výsledkem národní zkušenosti s desetiletími vládnutí zločinných režimů i polistopadovým omezeným zpřístupňováním archiválií „jen pro vyvolené kamarády“. Srovnávání se situací ve zpřístupňování materiálů této povahy ve Francii, Británii, Belgii, USA a jinde, kde pamatují nanejvýš čtyři roky trvající nacistickou okupaci, či krátkodobý válečný stav, je zcela nevhodné.

Podporujeme zachování archivního zákona v současné podobě, kterou nám závidí i mnohé evropské země.

21. 5. 2014

Michal Bregant poskytuje na žádost NČB Prohlášení, jež deklaruje mj., že „Z distribuce digitálně restaurovaných filmů na základě smlouvy mezi NFA a NČB nemá Nadace české bijáky žádný užitek.“

Více Prohlášení PhDr. Michala Breganta

16. 5. 2014

NČB je zaslán mail z NFA, že souhlasí s odstraněním prolínacích značek v DCP Ostře sledovaných vlaků. Toto vyjádření odpovídá směrnicím, jež vydalo NFA v dubnu 2013.

od dubna 2014

NČB žádá o vydání předávacích protokolů za rok 2012 a 2013, které potřebuje do svého účetnictví a Výročních zpráv. Vedoucí ekonomického oddělení NFA Ing. Barbora Bokšteflová toto 22.12. 2014 odmítá s vysvětlením, že „…nemůže vystavit potvrzení o účetní hodnotě digitalizátů, protože je to zaneseno pouze v účetnictví NČB, příp. v účetnictví UPP (a je to z něj prokazatelné), nicméně NFA nemá možnost tuto informaci ověřit (a ani ji ověřovat nepotřebuje)….“. Do dnešního dne nebylo toto ze strany NFA dořešeno.

24. 2. 2014

Předány s více než čtyřměsíčním zpožděním kopie do UPP pro scanování. Vinou pozdního dodání zdrojových materiálů k filmu Ostře sledované vlaky ze strany NFA dochází k navýšení celkových nákladů

Více Faktura UPP Ostře sledované vlaky

8. 10. 2013

Na schůzce signatářů smlouvy z 19.6. vybrán film Ostře vlaky pro digitální restaurování a premiéru na 49. MFFKV.

19. 8. 2013

Hovoří Michal Bregant pro FilmNewEuropeTV, opět bez zmínky o práci NČB.

29. 6. 2013

Slavnostní premiéra digitálně zrestaurovaného filmu Všichni dobří rodáci, promítání filmu na 48. MFFKV předcházel snímek Miroslava
Ondruše Neboj se a věř založený na rozhovoru s režisérem Vojtěchem Jasným.

Více Faktura UPP Všichni dobří rodáci

7. 12. 2012

Vychází článek Národní filmový archiv bude slavit, zdigitalizuje Všechny dobré rodáky.

Více na iDnes

15.12. 2011

Ministr Besser jmenuje do funkce ředitele NFA PhDr. Michala Breganta.

Listopad 2011

Ministr Besser odvolává ředitele NFA Vladimíra Opělu.

Červenec 2011

Z iniciativy MFF Karlovy Vary a za finanční podpory Skupiny ČEZ je restaurována Vláčilova Marketa Lazarová. Světová premiéra tohoto filmu proběhla na 46. ročníku karlovarského festivalu, zde vystoupil tehdejší ministr kultury Besser a vyzval soukromé subjekty, aby se finančně spolupodílely na náročném procesu digitálního restaurování zlatého fondu české kinematografie.

Leden 2010

Vzniká Návrh koncepce digitalizace zlatého fondu, který vypracovala pracovní skupina při Filmové radě pro Ministerstvo kultury ČR. Cílem materiálu bylo navrhnout postup, který by umožnil zpřístupnit zlatý fond české kinematografie v digitálním prostředí jak v kinech, tak v ostatních distribučních kanálech, v co nejlepší dosažitelné kvalitě. Pracovní skupina vybrala zcelovečerních hraných a animovaných filmů 200 titulů, které podle jejího názoru představují nejlepší díla české kinematografie od roku 1898 do roku 1993. Šlo o tzv. první etapu digitalizace, která měla být provedena nejpozději do konce roku 2015. Celkový odhad nákladů na první etapu digitalizace byl pracovní skupinou odhadnut na 508 milionů Kč. Za uměleckou část byl mj. v komisi Michal Bregant (tehdy proděkan FAMU, nyní ředitel NFA) a tehdejší ředitel NFA Vladimír Opěla.

Více Návrh koncepce digitalizace

No announcement available or all announcement expired.