Blog

7. 7. 2015

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Začínáme digitalizovat i u nás

Z rozhodnutí ředitele Národního filmového archivu pana Vladimíra Opěly byli v roce 2011 osloveni kameramani z okruhu profesora katedry kamery FAMU Marka  Jíchy, spoluautora prvních dvou filmů natočených v plně digitální podobě DC4K Ulovit  miliardáře a Hlava-ruce-srdce, spolu s dalšími pedagogy FAMU z kabinetu obrazové techniky KOT, ke spolupráci na projektu digitalizace.

Restaurování mělo proběhnout ve zkušené postprodukční společnosti Universal Production Partners (UPP), která patří k nejlepším v Evropě. Díky tomuto profesionálnímu zázemí jsme tedy nebyli nuceni začínat na „zelené louce“. Vladimír Opěla byl znám svojí pevnou rukou, originální negativy uložené v NFA přísně chránil a nikdy je nikomu z archivu nevydal a to ani v případě negativů pro digitalizaci filmu Marketa Lazarová. Místo toho nabízel pro její digitalizaci černobílý duplikační pozitiv s argumentem, že je již hustotně vyrovnán, čili informace o tom, jak kameraman Bedřich Baťka film zamýšlel, jsou v něm zaznamenány. Zde se prokázala nesporná nutnost historického výzkumu souvisejícího s digitalizací, který objevil, že kameraman Baťka sám filmové kopie filmu Marketa Lazarová nevyráběl, jelikož byl v té době již v  emigraci a že kopie a jejich hustotní expozice prováděl kameraman František Uldrich. Bylo rozhodnuto tohoto žijícího kameramana přizvat k digitalizaci a vznikla skupina kameramanů – expertů: František Uldrich, Marek Jícha a Jiří Myslík.

Otevřel se tak problém autorství filmové fotografie, které bezesporu patří  kameramanu Bedřichu Baťkovi. Tvrzení, že duplikační pozitivy jsou zdrojem kameramanovy tvůrčí vůle, dlouho držel Vladimír Opěla jako nezvratný důvod pro výhodnost používání duplikačních ozitivů pro digitalizaci. Originální negativ byl ve filmových archivech považován za ryze technický záznam obrazu z kamery  neobsahující informace o autorské vůli autora filmové fotografie. To zahájilo debatu o podstatě kameramanské práce a uplatnění autorské vůle kameramana již v originálním negativu z kamery.
Duplikační pozitiv filmu Marketa Lazarová vykázal jasné technické nedostatky a pan ředitel Opěla nakonec přislíbil zapůjčení originálního negativu jednoho dílu filmu, aby mohl proběhnout srovnávací test. Po předvedení kvality naskenovaného originálního negativu v rozlišení 4K (ekvivalent 35mm filmu) a porovnání s kvalitou duplikačního pozitivu bylo definitivně rozhodnuto. Film se skenoval ve 4K z originálního negativu se souhlasem Vladimíra Opěly dle doporučení a odhadu expertní kameramanské skupiny.
Práce se okamžitě rozdělila na dvě hlavní části: restaurování obrazu v UPP a paralelně probíhající restaurování zvuku ve studiu Soundsquare v Praze. Obrazové opravné  restaurování, odstraňování škrábanců, chlupů a startovacích značek bylo současně  opatřeno restaurováním výsledného tonálního, jasového a strukturálního vzhledu  obrazu filmu. Kameramanům šlo hlavně o to, aby digitální kopie vypadala tak, jako současně na vedlejším plátně promítaná referenční kopie analogová. Ta ovšem často nebyla bez odchylek od zpravidla nedochované kopie premiérové.

Expertní skupina vedená Ivo Marákem, vrchním techologem UPP spolupracujícím s ředitelem NFA Vladimírem Opělou, kurátorkou NFA Janou Přikrylovou, skeneristou UPP Janem Zahradníčkem, kameramany AČK Jiřím Myslíkem, Františkem Uldrichem a Markem Jíchou, zvukovým mistrem firmy Soundsquare Pavlem Rejholcem, restaurátorským expertem Miloslavem Novákem a dalšími členy expertní skupiny, si položila otázku, kdo z tohoto týmu je hlavním restaurátorem s rozhodovací pravomocí? Protože jsme odpověď nenašli, přivedla nás tato otázka na myšlenku  vypracovat metodiku digitálního restaurování. Rozhodli jsme se podat žádost na Ministerstvo kultury České republiky na výzkumný projekt národní kulturní identity NAKI, v rámci kterého bychom tuto metodiku a systém práce při digitalizaci mohli vypracovat.

Nezařazené
About researchdra