Metoda DRA

1. září 2015
Metoda digitálně restaurovaného autorizátu — DRA tvoří pracovní postup digitalizace národního filmového fondu s cílem restaurování filmového díla tak, aby se vzhled obrazu i zvuková složka digitalizátu co nejvíce blížily původnímu autorskému konceptu filmového díla, poprvé prezentovaného při premiéře filmu.

 

Věk digitálních technik zasáhl dosavadní praxi restaurování filmů zásadním problémem, jehož řešení nezahrnoval žádný z kodexů filmového archivnictví.

 

Tímto problémem se stal evidentní rozpor mezi názorem na vzhled digitalizátů prosazovaný osobnostmi archivu a zájmem o vzhled digitálně restaurovaného díla ze strany jeho autorů. Lze doložit nedávnými zkušenostmi s prezentací digitalizátů, že zájem autorů díla se neliší od zájmů divácké veřejnosti, jakkoliv je tato veřejnost laická v oblasti technologií. Zájem archivářů bohužel bývá uspokojen digitálním zdokumentováním současného stavu díla v analogové podobě neodvratně postižené fyzikálně chemickými devastujícími změnami. Autoři a nesporně i sami diváci nemají důvod takto stářím degradovanou podobu přijímat, jestliže to není v dnešním digitálním věku nevyhnutelné. Pro autory je taková digitální podoba hanbou, pro platícího diváka pak představuje nesplněná očekávání. Autoři i diváci mají zájem na nejvěrnějším digitálním restaurování s cílem navrátit dílu původní vzhled. Je tedy dále etickou otázkou, má-li jim být zmíněná devastovaná podoba vnucována, jestliže máme k dispozici prostředky a postupy zaručující zachování původní vizuální i akustické kvality díla — metodu nazvanou DRA (Digitálně Restaurovaný Autorizát).

 

Jelikož restaurování je interpretací původního vzhledu filmu, musí odborný restaurátor kvalifikovaně analyzovat výchozí zdroje a jejich častou nekvalitu správně diagnostikovat. Avšak kvalifikované analýzy a diagnostiky závad není schopen každý. Vedle řady jiných odborníků je k tomu zpravidla nezbytná osobnost profese kameramana s bohatou praxí. Takové osobnosti sdružuje profesní asociace, jejíž kompetencí je dohled nad zachováním autorských obrazových hodnot filmového díla. Profesní dohled byl již od počátku vzniku a vývoje metody DRA plně uplatňován a dosaženými výsledky prvních digitalizací je doložen jeho význam.

 

Metoda DRA usiluje o vytvoření nové digitální kopie z původního negativu. Tak jako kdysi vznikla analogová filmová kopie z originálního negativu, tak dnes může vzniknout nová kopie digitální. Restaurátor odpovídá za to, aby nevznikla nová verze díla, čehož je garantem i v případě nežijících autorů.

Je nesmyslné a zcela nespravedlivé mluvit o jakémsi vylepšování či nevylepšování v procesu digitálního restaurování, protože obrazové informace obsažené v původním negativu převedené jeho naskenováním do digitálních souborů přinášejí zcela zřejmý kvalitativní zisk. Dále nutno konstatovat, že neodvratné množství obrazových poškození vlivem stárnutí filmových materiálů je digitalizací kompenzováno návratem k původnímu vzhledu. To přirozeně nemůže být považováno za vylepšování. Rigidní setrvávání na fixování nekvality digitální kopie pod záminkou tzv. „autenticity“ je kontraproduktivní službou kinematografii jako performativnímu umění. Současná digitální epocha tvůrcům i archivářům ukládá povinnost takové představy o autenticitě revidovat a odsoudit jako škodlivé a bezcenné pro uchovávání filmových děl pro budoucnost.

Proto DRA nese ve svém názvu označení Restaurovaný.

DRA =  D: digitálně,  R: restaurovaný,  A: autorizát (autorizováno jako původní zdroj)

 

Metoda DRA využívá práci odborného, v kinematografických obrazově zvukových řemeslech vysokoškolsky vzdělaného restaurátora, schopného sestavit expertní skupinu. Taková skupina mu nabídne kvalifikovaný dialog a poskytuje mu cenné expertní posudky. Jelikož je každá restaurátorská práce činností umělecko-interpretační, musí být osoba restaurátora schopna učinit kvalifikované odhady i nezbytné obrazově zvukové interpretace, jak popisuje metoda DRA. Tyto ovšem musí vždy vycházet z dokonalé znalosti používané techniky a materiálů v době vzniku díla. Autorita takového odborníka musí být zároveň podložena hodnocením a důvěrou reprezentace zúčastněných uměleckých oborů. To jsou například autorské profesní asociace, které sdružují ty nejkvalitnější umělce daného oboru. Jde hlavně o obraz (kameraman), zvuk (zvukový mistr) a režii (režisér). Jedině tak se může restaurátor pustit do tak závažné práce, jakou bezesporu restaurování je.

 

Metoda DRA vznikla spoluprací archivářů a kameramanů na digitalizaci filmů „Marketa Lazarová“, „Hoří, má panenko“, „Všichni dobří rodáci“ a „Ostře sledované vlaky“.

Metoda DRA byla ve své finální podobě použita na restaurování filmu „Kamenný most“, kde bylo poprvé umožněno tento fakt deklarovat uvedením jmen restaurátora a členů jeho expertní skupiny v titulcích. Všechny tyto digitalizace byly přijaty odbornou veřejností jako vynikající. Tak byla prokázána správnost Metody DRA, která je výsledkem výzkumu projektu NAKI č.: DF13P01OVV006, řešeného na Akademii múzických umění v Praze ve spolupráci s odborníky z Českého vysokého učení technického v Praze.

 

 

Metoda DRA pro rekonstrukci obrazového záznamu obsahuje tyto kroky:

 

1. Zahájení práce na digitálním restaurování – výběr filmu, určení producenta digitálního restaurování, odpovědný aproximativ rozpočtu restaurátorské práce.

 

2. Jmenování hlavního restaurátora digitalizačního projektu, který bude postupovat podle metodiky DRA a ponese hlavní zodpovědnost za výsledek práce.

 

3. Restaurátor sestaví expertní skupinu podle metodiky DRA. Ta obsahuje odborníky z řad filmových historiků, filmových technologů a restaurátorů pracujících s analogovými archiváliemi, tři experty z řad kameramanů, dva experty profese zvukový mistr, jednoho režiséra, technology digitálních pracovišť a zástupce objednavatele restaurátorských prací.

 

4. Restaurátor a expertní skupina vyberou z dochovaných kopií tu nejpodobnější původnímu vzhledu filmu. Kopie stárnou rychleji než negativy a vzhledem k tomu, že v Československu nebyly ukládány do archivu tzv. „signované kopie“, tedy kopie pro premiéru filmu, je tento výběr velmi komplikovaný, leč nutný. Řešitelé metodiky DRA mají z dosavadní praxe zkušenost naprosto nezbytného odborného výběru dochovaných kopií za účasti kameramanů, aby mohly sloužit jako kopie referenční.

 

5. Výběr referenčních vzorkovacích scén. Dle metodiky DRA se vyberou typické scény z filmu, které expertní skupina analyzuje. Nejtmavší scéna, nejsvětlejší scéna, průměrná scéna, atmosféry denní, noční apod. Vzorkovacích scén je dle metodiky šest + tři volitelné dle požadavků restaurátora. Jejich délka dohromady činí přibližně 12 minut.

 

6. Vzorky z pozitivní kopie se naskenují v rozlišení 4K a obarví jako přesná faksimile tak, aby nebylo běžným divákem rozpoznatelné, jde-li o filmovou kopii či její digitalizát. Respektuje se její současný stav, ať je jakýkoliv. Jde o tzv DFRK – Digitální Faksimili Referenční Kopie. Tato faksimile je pracovní nástroj pro restaurátora, který ji později porovnává s informacemi poskytnými pozitivním obrazem z naskenovaného originálního negativu.

 

7. Skenování negativu probíhá rovněž v rozlišení 4K, aby byla zachována obrazová informace v negativu obsažená. Restaurátorský odhad, tzv. KORK — Kvalifikovaný Odhad Referenční Kopie — je interpretace vzhledu stářím změněné kopie vzhledem k tomu, co nabízí originální negativ. Porovnáváním DFRK a naskenovaného originálního negativu DSM — Digital Source Master, které se už promítají jedním digitálním projektorem na půlené plátno, dochází k hlavní restaurátorské práci, tedy určení původního vzhledu obrazu odpovídajícího autorskému konceptu díla. Toto je nejdůležitější fáze práce restaurátora s jeho užší expertní skupinou složenou z přizvaných kameramanů. DFRK a zpracovávané DSM z originálního negativu vede ke vzniku KORK – Kvalifikovaného Odhadu Referenční Kopie. Je-li KORK správně nastaven, vzniká DRA. Obdobně se pracuje i se zvukem.

 

8. Mezitím dochází k tzv. „čištění“ obrazových nečistot a opravám poškozených částí filmu a k dohledávání chybějících obrazových a zvukových zdrojů. Zde je prostor pro odbornou a často detektivní práci historiků a archivářů.

 

9. Digitální kolorista mezitím samostatně pracuje na barvení a rekonstrukci vzhledu filmu, používá jako referenci vzorky DRA. Jakmile svoji práci dokončí, přichází opět restaurátor se svojí expertní skupinou kvůli případným korekcím vedoucím k původnímu vzhledu díla. Dojde tak k velké úspoře času a finančních prostředků. Výsledný vzhled filmu se diskutuje s restaurátorem a expertní skupinou, finálně upravuje a schvaluje. Toto je vznik DRA, nové digitální kopie celého díla z originálního negativu, kterou lze považovat za nový originální zdroj filmu. Jde o nejlepší možný návrat díla do původní kvality v době jeho vzniku, tj. autorem zamýšlené podoby a uměleckého záměru. DRA není v žádném případě novou verzí filmu.

 

10. Kompletace a exportování výsledných dat DRA jako masteru. DRA musí obsahovat také dále odstranitelné artefakty, jako jsou nečistoty z kamerové okeničky, prolínací značky jednotlivých filmových dílů, pokud byly vyraženy do negativu a rovněž všechny kamerové okeničky a formáty, které byly použity při natáčení více kamerami. DRA je originálním zdrojem, a proto musí nutně tyto prvky obsahovat. DRA s touto vlastností je právem považován za ideální archiválii, protože vyhovuje potřebám i zájmům archivářů, historiků i autorů. Kompenzuje defekty negativu nebo jiných originálních zdrojů způsobených jejich stárnutím.

 

11. Výroba DCDM – Digital Cinema Distribution Mater — pro další distribuci filmu. Tento datový soubor již neobsahuje v obraze viditelné eventuální nečistoty z kamery nebo prolínací projekční značky filmových dílů, je sestaven a respektuje jednotnou dobovou promítací okeničku. Z tohoto DCDM se dále vyrábí všechny distribuční mastery. DCDM však obsahuje základní informace o vzhledu masteru DRA, jde tedy o DRA převedený do distribučního zdroje a je proto nutné tento fakt uvádět v úvodních a koncových titulcích filmu spolu s informací, kdo byl restaurátorem a kdo byli členové jeho expertní skupiny.

 

12. Ukládání DRA se provádí prostřednictvím zvoleného postupu. DRA lze ukládat na harddiscích nebo datových polích ve formě MAP – Master Archive Package, což je matematicky bezeztrátový formát JPEG 2000, dále jako DCDM ve formě IAP – Intermediate Access Package (vizuálně bezeztrátový formát JPEG 2000). Dalším způsobem je ukládání DRA na filmový materiál buď jako NON – Nový Obrazový Negativ, což je laserem zapsaný kinematografický obraz a zvuk zpět do filmového negativu, nebo jako SAM – Separační Archivní Master. To je rozkopírování obrazu do tří černobílých negativních výtažkových pasů, nesoucích informace o barevných složkách (červené, modré a zelené) obrazu. Každý tento černobílý separátní negativ má delší životnost než negativ barevný. Řádově jde u dobře skladovaného materiálu zřejmě až o několik set let. To je pravděpodobně nejspolehlivější praxe používaná v amerických produkčních studiích. V současnosti je možné kinematografická digitální data ukládat i v číselné podobě rovnou na filmový pás formou DAN – Data Archive Negative. Tato metoda je však stále pro svoji kapacitu a množství použitého filmového pásu nedořešenou. V zásadě se čeká na nové archivační médium, které by archivovalo data a nepodléhalo zubu času.

 

GRAF Metody DRA:

SK – Signovaná Kopie — pečlivě vyrobená dobová vyrovnaná kopie (vznikla laboratorními úpravami expozic provedenými kameramanem filmu formou tzv. “vyrovnávacích kopií” číslovaných římskými čísly, až vznikla finální vyrovnaná tzv. “premiérová kopie”). Tato „signovaná“ kombinovaná kopie obsahující synchronizovanou obrazovou i zvukovou složku, schválená kameramanem, mistrem zvuku a režisérem, kteří se na její první díl fyzicky podepsali, byla obecně používaná jen jako autoritativní referenční materiál pro výrobu nových kopií. Dnes je vhodná pro digitální restaurování jako reference. U nás se v archivech vyskytuje jen zřídka, na západ od našich hranic jde o běžnou praxi.

 

RK – Referenční Kopie — pečlivě vyrobená dobová vyrovnaná kopie obsahující synchronizovanou obrazovou i zvukovou složku, určená pro kinodistribuci. Byla vybrána restaurátorem jako referenční, tedy nejvíce se přibližující signované kopii. Jde vždy o odhad, a proto se musí výběr referenční kopie provádět spolu s expertní skupinou složenou z kameramanů.

 

DFSK/DFRK – Digitální Faksimile Signované Kopie/Digitální Faksimile Referenční Kopie – faksimile je přesná napodobenina původní SK nebo RK, či její části, s originálem shodná v tvaru a barvě, odlišná použitou technologií a materiálem. Faksimile zachycuje aktuální stav díla včetně stop jeho vývoje v čase (poškození apod.).

 

DSM – Digital Source Master – digitální zdrojový datový záznam – je proprietární sada digitálních obrazových a zvukových souborů, vytvořených v postprodukčním procesu, v závislosti na zpracovateli kinematografického díla a na dostupném technickém zařízení, tj. např. data z filmového skeneru. Sada obsahuje nekomprimované a nezakódované obrazové, zvukové a titulkové soubory, vyhovující příslušným mezinárodním normám (např. ISO 26428 a doporučením SMPTE), ukládané nejlépe v souborech TIFF s bitovou hloubkou 12bitů nebo 16bitů na obrazový kanál. Obraz je ukládaný s kamerovou okeničkou, prolínacími značkami filmových dílů a nemá retušované nečistoty či poškození materiálu.

 

ON – Originální obrazový Negativ filmu – filmový negativ naexponovaný filmovou kamerou

 

DP – Duplikační obrazový Pozitiv – vyrobený stejnými kopírovacími čísly jako premiérová signovaná kopie (SK) z originálního negativu, který slouží k výrobě duplikátního negativu nebo také jako zabezpečovací materiál.

 

DN – Duplikátní obrazový Negativ – vyrobený kopírováním z duplikačního obrazového pozitivu pro účely výroby distribučních kopií.

 

IM – InterMediát – barevný duplikační materiál se strmostí 1.00 používaný pro výrobu barevných duplikačních pozitivů a duplikátních negativů

 

NK – Němá Kopie – filmová kopie bez zvukové stopy.

 

DKP – Duplikační Kombinovaná Pozitivní kopie – je vyrobená z ON a NZ, obsahující synchronní obrazovou i zvukovou složku a sloužící jako záložní materiál v případě ztráty či poškození originálního negativu. Jsou to kopie, které jsou uloženy v archívu a nikdy se nepůjčují k projekcím.

 

OZM  – Originální Zvukový Mix — originální zvukový mix kinematografického díla je zaznamenaný na magnetický nebo optický nosič a používaný jako autoritativní referenční materiál pro digitální restaurování.

 

NZ – Negativ Zvuku — negativ zvuku je originální mix zvuku zaznamenaný v optické podobě, nebo přepis z OZM do optické podoby používaný při výrobě RK, KK, PZK či DKP, vyrobený ve zvukové kameře.

 

PZK – Pozitivní Zvuková Kopie – samostatná pozitivní kopie vyrobená ze zvukového negativu pro účely následující digitalizace. Pozitivní zvuková kopie je obvykle nová, z NZ pečlivě vyrobená filmová kopie s jednostranným či oboustranným optickým záznamem zvuku, neobsahující obrazovou složku, která je ve srovnání s NZ kompletní.

 

KK – Kombinovaná Kopie — kombinovaná kopie je pečlivě vyrobená filmová kopie z ON a NZ určená k promítání v kinodistribuci, obsahující synchronní obrazovou i zvukovou složku, která je v okamžiku digitalizace ve velmi dobrém technickém stavu.

 

KORK – Kvalifikovaný Odhad původního vzhledu Referenční Kopie – odhad restaurátora a jeho expertní skupiny základních obrazových parametrů (jas, kontrast, barevný tón, sytost) s cílem obnovit původní vzhled signované (referenční) kopie v době její premiéry. Tento restaurátorský odhad probíhá z naskenovaného negativu obrazu (nebo nejbližšího dochovaného obrazového filmového zdroje) porovnáním s digitalizovanou referenční kopií DFRK.

 

DRA – Digitálně Restaurovaný Autorizát — je výsledek procesu digitálního restaurování (modifikovaný DCDM s kamerovou okeničkou a bez provedení retuší), který byl certifikován restaurátorem, expertní skupinou a zástupci státní autority, jako nový originální zdroj původního díla. DRA nemůže být proto považován za verzi díla, ale je to jeho originální digitální zdroj.

 

DCDM – Digital Cinema Distribution Master — jsou nekomprimované a nezakódované obrazové, zvukové a titulkové soubory, vyhovující příslušným mezinárodním normám ISO 26428 a doporučením SMPTE, ukládané v souborech TIFF s bitovou hloubkou 12bitů nebo 16bitů v barevném prostoru XYZ jako distribuční digitální originál. Obraz je ukládán s projekční dobovou okeničkou, vyretušovanými prolínacími značkami filmových dílů a vyretušovanými nečistotami či poškozením materiálu.

 

IAP – Intermediate Access Package — je sada nezakódovaných, komprimovaných obrazových a zvukových souborů, identifikačních a doplňkových technických metadat a médií (vizuálně bezeztrátová komprese obrazové složky, zvuková složka bez komprese) vytvořená z DRA (ve formě DCDM); je určena k produkci veškerých distribučních formátů (pro digitální kino, televizi, domácí video, web atd.). Není vhodná k dlouhodobému uchovávání kinematografických děl, obsahuje pouze projekční obrazové pole a podporuje jen snímkové frekvence podle příslušné mezinárodní normy ISO pro digitální kinematografickou projekci. Produkt DRA optimalizovaný k vytváření dalších submastrů pro distribuční exploataci (DCP, DVB-T, BRD/DVD, VOD apod.).

 

DCP – Digital Cinema Package — je prezentační kopie pro distribuci v digitálních kinech; obecně není vhodný k dlouhodobému uchovávání kinematografických děl.

 

DAP – Distribution (Dissemination) Access Package — je jakýkoli distribuční formát (pro digitální kino, televizi, domácí video, web, BRD, atd.)

 

DVD – Digital Versatile Disc (Digital Video Disc)

 

BRD – Blu-Ray Disc

 

VOD – Video On Demand

 

HDTV, UHDTV (UHD) – High-Definition TeleVision, Ultra High-Definition TeleVision

 

MAP – Master Archive Package — je sada nezakódovaných, komprimovaných obrazových a zvukových souborů, identifikačních a doplňkových technických metadat a médií (matematicky bezeztrátová komprese obrazové složky, zvuková složka bez komprese) vytvořená z DRA (TIFF 16bitů, XYZ) v libovolně zvoleném rozlišení, určená k dlouhodobému uchování kinematografických děl; měla by obsahovat celé kamerové obrazové pole (vč. případného optického zvukového záznamu, perforačních otvorů filmového pásu atd.) a podporovat originální promítací snímkovou frekvenci. Produkt DRA optimalizovaný k dlouhodobé digitální preservaci.

 

DAN – Data Archive Negative — je datový zápis do filmového negativu (Datový archivní negativ).

 

NON – Nový Obrazový Negativ — vznikl laserovým přepisem digitálních dat do nového negativního materiálu, kde vytváří analogový kinematografický obraz.

 

NRK – Nová Referenční Kopie – filmová kopie pořízená jako kontrolní kopie z nového negativu obrazu NON.

 

SAM – Separační Archivní Master – tři černobílé separační R, G a B výtažky z barevného originálního negativu nebo DRA sloužící k dlouhodobému archivování tří černobílých pasů “R”, “G”, “B” pořízených rozkopírováním nebo laserovým přepisem do trvanlivého archivního černobílého negativu se strmostí 1.00.

 

 

 

 

ZÁKLADNÍ KVALITATIVNÍ KRITÉRIA METODY DRA:

 

Digitálně restaurovaný autorizát (DRA) lze považovat za originální zdroj filmového díla jedině tehdy, splňuje-li následující kritéria:

 

• obraz je digitalizován v rozlišení odpovídajícím originálnímu kinematografickému materiálu + v původní snímkové frekvenci + v poměru stran a velikosti obrazu odpovídajícím originálu + s dostatečným rozsahem jasů a barevnou hloubkou obrazu zachovávající věrnost originálu;

 

• na restaurování filmu proběhlo na profesionálním pracovišti odborných filmových a

digitálních restaurátorů s příslušnou atestací nebo odborným vysokoškolským

vzděláním v oborech kameraman a zvukový mistr;

 

• na restaurování filmu se podíleli autoři filmu – kameramani, mistři zvuku a režiséři (pokud jsou k dispozici) a zástupci jejich profesních autorských asociací;

 

• zrestaurovaný film je schválen expertní skupinou (filmoví restaurátoři s příslušnou atestací, výše uvedení autoři filmového díla, jsou-li dostupní, a zástupci jejich profesních autorských asociací), jejíž členové by měli po vzájemné dohodě podepsat oficiální certifikační dokument o DRA anebo restaurátorskou zprávu dokladující, že byla použita metoda DRA;

 

• rozdíly v kvalitě zrestaurovaného vzhledu obrazu mezi refrenční kopií a DRA musí být provedeny v zájmu zachování původního autorského konceptu filmového díla, což je nezbytné pro zachování autenticity filmového dědictví;

 

• jako jediný zdroj pro archivování DRA je použit tzv. Master Archive Package (MAP) a Intermediate Access Package (IAP), z něhož se následně vytvářejí veškeré kopie pro jakékoliv distribuční formáty (digitální kino, televize, domácí video, web atd.), a to bez jakéhokoliv zásahu do podoby díla dle výše definovaných kritérií (s výjimkou změn v celkové velikosti obrazu a odlišné úrovni komprese v závislosti na příslušném distribučním formátu).

 

 

Stáhnout celý článek ve formátu PDF „MetodaDRA2015_cz“

 

 

Kontakty:

 

Akademie múzických umění v Praze

Malostranské náměstí 259/12

118 00  Praha 1

 

 

Kontaktní osoby:

 

Prof. MgA. Marek Jícha

+420 723437344

lampafilm@gmail.com

vedoucí řešitelského týmu NAKI AMU č.: DF13P01OVV006

 

doc. Mgr. Ivo Mathé

+420 602221166

ivo.mathe@amu.cz

projektový administrátor NAKI AMU

 

Prof. Mgr. Jiří Myslík

+420 603426744

myslikjiri@gmail.com

vedoucí první etapy výzkumu NAKI AMU

 

prof. MgA. Jaromír Šofr

+420 732192433

jaromir.sofr@gmail.com

člen řešitelského týmu NAKI AMU

 

FAMU – filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze

KOT – kabinet obrazové techniky katedry kamery

LDK – laboratoř digitální kinematofrafie

CPAS – centrum poradenství a analytických služeb