16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Evropa nesouhlasí

16.7.2014 – Digitalizace českých filmů – Evropa nesouhlasí

Může se vůbec jednat o náhodu, že se IMAGO o pracovní skupině WG3 vůbec nedozvědělo a tudíž se do ní samo nepřihlásilo? Došlo následně ke konfliktnímu střetu zástupců Asociace českých kameramanů s představiteli Evropské asociace archivů ACE a s jejich prezidentem panem Nicolou Mazzantim.

Ostrá výměna názorů započala vznesením dotazu, proč nebyli k procesu vyhledávání vhodného postupu digitalizace v evropských archivech přizváni zástupci kameramanských asociací. Odpovědí bylo, že archiváře kameramani jako autoři nezajímají, protože autory nejsou. Pan Mazzanti neviděl rozdíl mezi kameramanem a kostymérem.

Celý následný emailový dialog naznačil nesouhlas archivářů s teorií DRA,respektive s účastí kameramanů a kameramanských či jiných asociací na digitálním restaurování. Lze se domnívat, že do procesu digitalizace nastoupily zcela jiné parametry, než byla původní snaha nastavit nejvyšší kvalitu a autorizovanou originalitu původního filmového díla.

Zcela paradoxně tedy archivy, proklamující otevírání svých sbírek a digitální zpřístupňování jejich obsahu veřejnosti, současně brání naději autorů archivovaných děl na jejich kvalitní digitalizaci. Plánovaným vykoupením autorských práv za malé paušální částky pro režiséry a producenty chtějí evropští archiváři obejít autorství kameramanů a zvukových mistrů, tedy těch filmových profesí, které režisérům pomáhají vytvořit specifický rukopis jejich díla, v němž klíčovou roli hraje právě obraz a zvuk.

Došlo k překvapivému zvratu strategie evropských archivů, které si uvědomily nebezpečí požadavku kvalitní, tedy autorizované digitalizace. Začínají se objevovat manipulativní názory, že je na digitální restaurování ještě brzy, že to technologicky ještě neumíme. Začíná se více mluvit o zpřístupňování, které nevyžaduje nejvyšší kvalitu a tudíž ani restaurátorský a expertní autorský dohled. Dělení digitalizace do tří kvalitativních skupin – nejnižší náhledové, střední televizní a vysoké kinodistribuční – je snahou o zrušení původní úrovně nejvyšší autorizované.

Aplikace metody DRA do digitalizačního procesu zabezpečuje vznik digitálních originálních zdrojů filmu a zajišťuje tak, že nebudou vznikat nové verze filmů. Rozdělení na tři formy zpřístupňování je de facto přiznáním rozhodnutí distribuovat nově vzniklé verze děl v nízké obrazové i zvukové kvalitě, v nízkém rozlišení, bez dostatečných ochranných restaurátorských zásahů a bez souhlasu jejich autorů nebo spoluautorů.

Strach archivů, že vznikne nová značka typu Dolby a způsobí nástup byrokratických komplikací nebo dokonce nastavení poplatků za certifikaci DRA, jsou mylné, protože metodika DRA není určena pro plošné využívání, ale pouze pro ty případy digitalizace, kdy půjde o nákladné restaurování, zasluhující zvláštní individuální kontroly. Jejím výsledkem bude vznik nového digitálního originálního zdroje DRA, tudíž DRA nemůže být žádnou obchodní značkou, ale označením fyzické existence filmového originálního digitálního zdroje. Proto podala Asociace českých kameramanů podnět do Evropské komise formou public consultation, kde uvedla všechny tyto důvody a upozornění.